30 days blogging challenge - Day 6: Write 5 books which really touched you.

31. march 2014 at 22:48 | Angelique. |  30 days blogging challenge.
Když jsem vymýšlela témata na 30 denní blogařskou výzvu, trochu jsem to nedomyslela :D Třeba k tomuhle úkolu, napsat krátce o 5 knížkách, které mě skutečně zasáhly, jsem se vůbec nemohla dokopat, protože když jsem nad tím začala přemýšlet... nějak jsem si nebyla jistá... co za knížky mám vlastně vybrat. Přečetla jsem dost knih, ale... prostě jsem nějak nemohla vybrat těch 5, které se mě opravdu hodně dotkly... dotkly se mě tak nějak všechny knihy, co jsem četla, je těžké vybrat nějakých pět... Nakonec jsem teda nějaké vybrala, ale bylo to fakt těžký.


1. All Quiet on the Western Front - written by Erich Maria Remarque
- meziválečná literatura, povinná literatura, ztracená generace, Na Západní frontě klid. Co o téhle knížce od německého spisovatele Ericha Marii Remarqua říct? Četla jsem ji asi před dvěma lety, když jsme v literatuře probírali tohle období. Byla to kniha, kterou jsme měli číst povinně, no i přes to jsem se tentokrát nesetkala s odporem, který ve mně slovo "povinná" většinou vyvolávalo. Dlouho jsem si tu knihu chtěla přečíst a tak jsem se do toho konečně pustila. A přečetla jsem to za pár dní. Bylo to takové hodně intenzivní, ono to není dlouhé, četla jsem, dokud to bylo snesitelné. Občas jsem musela přestat, protože to přeci jen bylo dost drsné a poznamenané autorovou zkušeností z 1. světové války, ačkoliv on sám byl velmi brzy zraněn a poslán domů. Nebudu vám tu vyprávět, o čem je celý příběh. Podstatou je to, že učitel z jednoho města zmanipuluje celou svou třídu plnou sotva dospělých chlapců, aby se dobrovolně přihlásili do vojenské služby. Hlavní hrdina Pavel postupem času ztrácí všechny své kamarády, mnohdy jsou tam velmi silné momenty, podrobně popisované, člověk, nebo teda alespoň já, jsem to nedokázala číst v kuse příliš dlouho, ale přesto jsem stále chtěla vědět víc a víc. Hrůzy 1. světové války... muselo to být opravdu děsivé, jsem ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla, nevadí mi, že je depresivní, protože knížky jako tahle, vám prostě něco dají. Jsou hrozné, ještě horší, když si uvědomíte, že ty věci se skutečně děly, ale to není důvod, proč knihu ani neotevřít. Myslím, že každý by si měl přečíst nějakou knihu od některého z autorů ztracené generace.


Before I die - written by Jenny Downham
- knížku Ještě než umřu jsem dostala k Vánocům 2012. Krátce před tím jsem spadla do trendu vytváření seznamu věcí, které chci udělat před tím, než zemřu, protože to bylo prostě všude. A přes to a částečně přes Dakotu Fanning jsem se dostala k téhle knížce. Ano, je podle ní totiž natočený i film, který se jmenuje Now is good / Teď a tady a hlavní roli tam naprosto dokonale ztvárnila právě Dakota. Kniha a fim jsou ale dvě odlišné věci. Chtěla jsem si přečíst knížku, dřív, než uvidím film a tak jsem potom mohla srovnávat. To tu ovšem nechci řešit, to až zavedu ty recenze knih. O čem knížka je? Knížka vypráví příběh dívky, které se vrátí leukémie a vlastně téměř od začátku je jasné, jak kniha nejspíš skončí. Před tím, než Tessa zemře, chce ale stihnout některé věci... a proto si napíše seznam. Je to srdcervoucí příběh, hrozně mě zasáhl, tu knížku jsem zhltla snad za nový rekord a rozhodně můžu doporučit, pokud vám nevadí silné příběhy ze života.

The Faults in our Stars - written by John Green
- moje máma nechápe, proč tyhle knížky čtu. Knížky o rakovině. Ale já si nemůžu pomoct, mám ráda knihy a filmy o lidských dramatech a o pomíjivosti života, o lidské smrtelnosti. Hvězdy nám nepřály jsem si chtěla přečíst hrozně moc dlouho, jen jsem potřebovala nejdřív strávit Ještě než umřu. Dostala jsem tuhle knížku k těm posledním Vánocům, co byly, tedy 2013. Začala jsem okamžitě... no po přečtení mi bylo jasné, že si musím dát od takovýhle témat trochu pauzu. Ale netrvalo to dlouho a pustila jsem se do další knížky plné nepěkných událostí :D Co se mi ale líbí na knihách od Johna Greena, že jsou psané tak upřímně. Hledání Aljašky jsem sice teprve začala, ale už teď se mi to moc líbí... a Hvězdy vám nepřály? Líbí se mi, že to není žádný prvoplánový dojič slz, je to upřímný příběh o životě dvou lidí, kteří se setkají kvůli tomu, co jim jejich život krátí... což je paradox jak vrata, ale miluju tu knihu. Sleduju vlog Johna Greena a člověk by prostě neřekl, že takový magor může napsat tak hlubokou knihu plnou silných myšlenek a názorů... není to tak, že bych souhlasila se všemi, ale ač jsem brečela jak malá několikrát v průběhu čtení, je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem v životě měla to štěstí číst.

The Help - written by Kathryn Stockett
- největší mou chybou v případě čtení Černobílého světa, byl fakt, že jsem šla na film dřív, než jsem četla knihu. Stejně tak je to teď s Kolejemi osudu nebo třeba s Atlasem mraků a zkrátka není čas číst. Černobílý svět jako film mě obšem skutečně velmi zasáhl a proto jsem se pustila i do knižní verze a ne úplně dlouho po shlédnutí snímku. Dočetla jsem ji však úplně až vloni v září, protože jsem si knihu založila 2 kapitly před koncem, máma ji uklidila, já četla jiný věci kvůli maturitě a tak a jak jsem věděla, jak to skončí, nějak jsem si neuvědomila, že jsem to vlastně ještě nedočetla. Kniha vypráví příběh o mladé ženě, Skeeter, která touží stát se novinářkou, místo toho, aby se vdala, jako všechny její kamarádky, odjede studovat. Po návratu do Jacksonu ve státě Mississippi zjišťuje, že se věci změnily a ona začíná svět vnímat trochu jinýma očima, než dřív. Kniha má další dvě hlavní postavy, jsou to dvě černošské hospodyně, Minny a Aibileen. Skeeter chce napsat knihu, která bude vyprávět o životě černošských hospodyň na jihu... a nakonec se jí to podaří, i přes všechny různé překážky, napsat ve spolupráci s Aibileen, Minny a spoustou dalších, vydat. Příběh, který vás chytí za srdce, zkrátka musí. Je tam mnohem víc, než hlavní linie příběhu, jsou tam příběhy ostatních hospodyň, je to kniha o lidskosti, o době, která panovala a o poměrech, ve kterých museli černoši žít. Člověku zůstává rozum stát, když vidí chování těch městských paniček, jak se k nim chovaly... ale zároveň je moc krásné sledovat ty světlé body v příběhu, protože samozřejmě jsou tam i nějaké takové. Je to opravdu velmi, velmi, velmi silný příběh a skutečně mě velmi, velmi, velmi zasáhl a nejspíš je to jeden z příběhů, které si budu pamatovat opravdu dlouho.

Romeo, Julie a tma - written by Jan Otčenášek
- Romeo, Julie a tma je velmi krátký příběh. Je to útlá knížečka, kterou jsem přečetla jedno sychravé nedělní ráno. Možná nebylo sychravé. A možná nebylo ani nedělní, nevím. Jen vím, že jsem četla. Četla a četla a nemohla jsem přestat číst, dokud jsem to nepřečetla. Ani tohle není optimistický příběh, jsem v tom výběru knih trochu depresivní člověk :D Ale tenhle článek má být o knihách, které mě skutečně zasáhly u srdce a to většinou bývají silné příběhy. A silný příběh se nemusí vyznačovat tím, že má 500 stran. Ať má 500 nebo 50, i krátkým příběhem se dá říci mnoho. Tahle kniha je z prostředí pro změnu 2. světové války, o dění u nás. O tom, jak chlapec potká židovskou dívku v den, kdy měla odjet do Terezína a rozhodne se ji ukrýt. O tom, jak se do sebe zamilují a o tom, jak hroznému nebezpečí je vystavena celá Pavlova rodina. Nebudu prozrazovat, co přesně se stane a jak to skončí, ale podle názvu, který je parafrází na Shakespearovo Romea a Julii... se dá asi odhadnout, že ne úplně nejlíp. Příběh o tom, že láska může potkat každého, v jakékoliv době a zároveň o lidské krutosti a o temné době, která u nás panovala a která se po atentátu na Heydricha ještě mnohonásobně zhoršila. Lidé by měli číst takovéhle knihy. O téhle době. Protože je to historie, skutečně se to stalo. Holocaust, miliony mrtvých, tohle všechno. Není důvod předstírat, že se to nedělo a ignorovat knihy jako je tahle, třeba proto, že jsou depresivní a smutné.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 1. april 2014 at 15:29 | React

Hvězdy mě taky opravdu zasáhly... krásná a smutná kniha, přitom ale i vtipná. Ještě než umřu bych si chci taky přečíst :)

2 Kay Kay | Web | 23. april 2014 at 20:38 | React

Na západní frontě klid mě odrovnalo na hodně dlouho, skvělá knížka, intenzivní. Jedna z mých nejoblíbenějších :) Before I die jsem taky obrečela a Romeo a Julie a tma se mě taky hodně dotklo. Hvězdy to samý, to jsem brečela jak malá. Teď si to jdu dát v angličtině.
Ale Na západní frontě klid úplně nejvíc nejvíc :) A na Černobílý svět se chystám.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement