30 days blogging challenge - Day 7: Your biggest weakness.

4. april 2014 at 23:30 | Angelique. |  30 days blogging challenge.
Můj bože, kdo vymejšlel ty blbý témata? Asi já, co? :D No nic, byla jsem to já, já vím, vím, ale... Bože... na to, že jsem nevěřící poměrně často volám boha, ale to je prostě takový provolání... který je zkrátka vžitý ve společnosti a člověk se ho jen tak nezbaví. Nevadí. Takže... ehm... 7 téma 30 denní blogařské výzvy... celá ta 30 denní blogová výzva měla bejt nejspíš už dávno hotová, ale trochu jsem to flákala a to psaní jednoho článku za den mi úplně nevyšlo, ale aspoň mě to donutí napsat ten článek alespoň někdy... Moje největší slabost... hm... mám jich hodně... ale která je moje největší? Hm... tou největší je nejspíš to, že jsem až příliš hodná.
* * * * * * *
Oh God, who was making up these stupid topics? :D Well, it was me, right, I know, I know, but... God, I just don't want to write this one, but I decided to do it, so.. 7th topic from the 30 days blogging challenge, which should be probably done already, but I didn't keep it and I didn't write one article every day, well... :D So.. my biggest weakness. What is my biggest weaknes? Well... I have a lot of them, but the biggest one is probably that I am too kind.



Jo, House by se na mě díval asi takhle... :D No nic. Nevím, o čem jsem přemýšlela, když jsem tohle téma před nějakym měsícem a půl vymýšlela, ale momentálně jde o tu hodnost no :D Hodnost... je to vůbec nějaký slovo, který se týká toho,být hodný? Znám to jenom z matiky jako hodnost matic :D A to asi neznamená, že jsou hodný a pomůžou mi udělat zkoušku. Ale to jsem řešit nechtěla. Nechte mě to vysvětlit. Nemyslím si, že být hodná je něco špatného. Jen si myslím, že být příliš hodná mi může dost stěžovat život a i stěžuje, ale já nejsem schopná s tím moc udělat. Jsem prostě taková. Zrovna dneska jsem jela 3 hodiny do Třeboně vlakem, abych pak autem, které tam bylo, odvezla rodiče domů, což znamenalo další 2 hodiny řídit. Mně to připadá jako samozřejmost, ale myslím, že spousta... dětí by to pro své rodiče jen tak, bez keců, neudělala. Dobře, máma mi za to zaplatí jednu botu, ale to jsem nevěděla, než jsem jela :D To nebyl důvod, proč jsem jela, ale zkrátka jsem nemohla odmítnout pomoc. Tohle je zrovna špatný příklad... tohle jsou věci, které neovlivníte a říct NE by nejspíš znamenalo dost peklo a já bych si to hrozně vyčítala a ani mi to nevadilo, fakt ne, tak jsem si udělala výlet no... ale jde o tu podstatu. Prostě neumím říkat NE. Byla jsem v tom mnohem horší než jsem teď. Dřív jsem to vážně neuměla nikdy. Já nevím, jestli máte někdo stejný problém nebo ne, ale mám pocit, že už je to skoro choroba. Prostě nedokážu říct ne ve chvílích, kdy říct ano znamená pomoct rodině, příteli nebo známému. (Ono i neznámému, ale o tom mluvit nebudu :D). Vždycky se lidem snažím pomoct, i když nevím, jak to mám udělat... i když potom zjistím, že vlastně pomoct vůbec nechtějí, chtějí si jenom stěžovat na to, jak úmorný mají život a nehledají žádné možné řešení, které by jim mohlo pomoct... i když jim takové navrhnu, tak ho nepřijmou. A není těch lidí moc, a sama takových moc neznám z podstaty, jen sem tam někdo prostě takový... má takovou náladu... ale jsou takoví lidé, kteří to tak mají pořád. Vždycky se snažít najít cestu, jak vyhovět všem... a pak se to na mě nabalí a já nemůžu ani dýchat. Jsem moc hodná i ve smyslu, že nikdy doma neříkám, že se mám špatně, obecně málo říkám, že se mám špatně, protože mám pocit, že nemám právo se tak cítit, i když ho samozřejmě mám... že problémy, které má moje máma nebo můj táta jsou zkrátka podstatnější, než ty moje. Nebrečela jsem před našima vloni, snažím se nebrečet nikdy, když mě někdo vidí, protože zkrátka... mám pocit, že tím někoho obtěžuju, i když to není pravda. Je to pocit, kterého se neumím jen tak zbavit. Zkrátka chci, aby se měli lidi dobře, i když já se mám strašně. Kvůli tomuhle všemu je dost snadné se mnou manipulovat a využívat to, že jsem zkrátka v některých věcech tak blbá, že se vždycky nechám ukecat. Je to takový... že nejsem dobrá v tom... odmítnout někomu pomoc, i když vím, že pro mě bude velmi těžké udělat to, co dotyčný potřebuje. Hrozně těžko se to vysvětluje, nevím, jestli s tím někdo také máte problém, ale já mám a dost často na to i trochu dojíždím. Ten pocit, že svým NE někoho zklamu je pro mě zničující a trápím se, když ho musím říct. Takže třeba řeknu ne... ten člověk, co mě o něco požádal je smutný... tak řeknu, no... tak já to zkusím. Pak zjistím, že mi to nejde´a nakonec to stejně nemůžu udělat, ale nedokážu to prostě ani nezkusit, i když vím, že je to blbost a že nemám šanci.
Uvedu příklat. Kamarádka se mě zeptá, jestli s ní nechci jít, já nevím, příští úterý do kina... já vím, že už v to úterý něco mám, že jdu na tenis a pak mám dlouho přednášku a pak mám jít, já nevím na večeři s mámou a vím, že nebudu mít náladu jít do kina... ale já stejně řeknu, že dobře, uvidím, snad to vyjde. A pak to třeba odvolám. A nebo ani ne, protože nechci, aby byl ten dotyčný zklamaný. Občas se mi stane, že mám domluvené na jeden den 3 věci a nemůžu se rozhodnout pro jednu z nich. Asi by měl vyhrát ten, kdo si to se mnou domluvil jako první, ale já to zkrátka neumím. Neumím říct rovnou ne, pokud se mě zrovna kamarádka neptá v únoru, jestli nechci jet do Ruska :D (True story...:D, to s tím kinem jsem si teď vymyslela jako příklad, ale to s Ruskem je true story :D). Už jsem lepší než dřív, už to občas dokážu, ale pořád s tím mám problém. Pořád. A nevím, jestli se ho někdy vůbec zbavím... protože jsem z podstaty prostě moc hodnej člověk. Když udělám něco hnusnýho, cítím se pak mizerně klidně několik týdnů. Jednou jsem ukradla dva takový šlahouny, ze kterejch se pletly takový klíčenky, upletla jsem z toho klíčenku a pak jsem jí vyhodila do popelnice, jaký jsem měla výčitky, že jsem to šlohla z tý tašky plný těhle gumovejch šlahounů :D To mi bylo asi 8 dobře, ale měla jsem z toho dost dlouho trauma :D Jenomže mi připadá, že hodný lidi to maj v životě zkrátka těžký... ty svině vyhrávaj. Ale možná se mýlím, doufám, že se mýlím... ale ze mě se nikdy svině nestane, nezměním, kdo jsem, ale říkat NE bych se možná naučit mohla... :D
* * * * * *
Yeah, House would look at me like this, definitely. I don't know what I was thinking about when I was making up this topic, but for now it's the deal with kindness. Let me explain. I am very stupid person in some things... like... I don't know how to say NO to somebody. Especially in the past I didn't know, I just couldn't do it, I've never said no, when I was asked to do something, at least when I knew it will be very difficult for me. And that's my biggest weakness. I am too kind, I am trying to help everybody, find a way, how can I help them... and then I just realize... that they don't even want me to help them, they just want me to listen about their problems and don't want to hear any possible solution. I usually... don't say that I am feeling bad, because I feel like my problems are less important than the feeling of my family or friends... I know they are not, I have a right to feel terrible, but I just... you know, never want to bother anybody with my problems. And I usually trust people, when they tell me something, It's quite easy to manipulate with me, because I do anything I am asked for by my friends or family, because I am not good at saying no and I am not good at... not helping. I can't really explain it properly, I am not finding the right words for it. Let me tell you an example.
My friend asks me, if I can go with her somewhere, I don't know, next Friday. Despite the fact, that I already have one event that day, I don't say NO, I can't, sorry.. I say... Oh, I don't know, maybe, or I would like to go, lets see... and then I have a problem being on three places in one moment, so I always dissapoint somebody, which is actually the reason why I don't feel good when I am saying NO to some request, because I don't want people to be dissapointed because of me, that's one of the worst feelings ever. I say no... and they are sad, so I say... allright, I can try... I am getting better, I really am, I feel like it's not that bad with me, but it is still my biggest weakness, being to kind, let everyone to mess up with me, because I let them. Yeah. That's deffinitelly something I should change, or at least try a bit more.
 

1 person judged this article.

Comments

1 holkyhrajouhry holkyhrajouhry | Web | 4. april 2014 at 23:32 | React

ahojky, máěš moc pěkný blog a čteš pěkné knihy :-)

2 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 9. april 2014 at 15:45 | React

Mám to hodně podobně. Taky jsem až moc hodná. Někdy mám takovou náladu, kdy CHCI být zlá (i když to moc nedává smysl :D) a pak udělám něco blbýho a cítím se ještě dlouho blbě... Hodně hodných lidí má takovou nevýhodu a je potřeba se neučit říkat ne. I s tímto bojuju :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement