Co to vlastně znamená mít vysoké ASLO.

22. april 2014 at 17:15 | Angelique. |  diary
Já vlastně ani nevím... teda vím, ale vlastně nevím. Je to složité.
Vloni v červnu, krátce po maturitě, jsem lehla... s horečkou 39 a hrozným kašlem. Bylo to tím, že jsem přechodila horečku, kterou jsem zas měla krátce před maturitou, týden uzavírání klasických známek a já měla 4 prezentace, asi 5 testů a třídní focení. Přišla jsem v úterý večer domů s 38.9 a lhala jsem rodičům, aby mě další den pustili na focení třídy. Na poslední třídní focení jsem zkrátka nemohla chybět. S teplotou 37.9 už mě máma pustila... doteď neví, že jsem jí kecala. Ale měla jsem pocit, že umřu. Ještě v úterý večer jsem si dělala kostým a pak jsem asi hodinu ležela v koupelně na podlaze a chladila se o dlažbu. Bylo mi fáááákt hodně blbě. Ve středu jsem usnula při testu z matiky... a ve čtvrtek jsem se ráno do školy nezvedla, přiletěla jsem jenom na test z dějáku, na kterej jsem málem vrhla.
V den mých tří prezentací jsem už neměla teplotu, zato jsem ztratila hlas...
Ve chvíli, kdy je vám blbě a někdo po vás něco chce, máte na jazyku jen jediné...

A rozhodně ne přednášet o Londýně, historii britský literatury a o rozdělení regionů ČR.
Doteď miluju svého zeměpisáře za to, že mě to nenechal říkat před třídou. Nechal si to jen poslat a tím to skončilo.
Ale přechodila jsem to, neležela jsem, protože jsem nemohla... a potom... no? Co potom... když už tělo usoudilo, že všechno důležité má za sebou... tak padlo. Byla jsem doma měsíc. Tak přibližně. Týden jsem ležela, pak jsem šla k doktorce, ta řekla, že to musim vyležet, pak jsem šla k druhý doktorce, ta řekla, že mám angínu, takže jsem ležela na antibiotikách... no prostě člověk má jednou za život 4 měsíční prázdniny po maturitě a já z nich měsíc proseru v posteli.


No... dobře...uznávám. Byla jsem s antibiotikama na Paramore.
Ale sorry, to jsem musela... no asi i kvůli tomu je mi tak, jak mi je teď. Nejen kvůli Paramore, ale i kvůli přijímačkám na vysoké školy, kdy jsem šla s 38 den po nasazení antibiotik na VŠE a den potom jsem jela do Českých Budějovic.
Vyšly mi vysoký hodnoty ASLA... ne moc vysoký, jen trochu zvýšený... tak jsem šla znova na krevní testy... a pak jsem si tam nezavolala, protože jsem jela do Londýna a pak na vodu a do Brna a prostě jsem na to zapomněla. Tak jsem to potom už nechala být... Myslela jsem, že se cítím, jak se cítím, kvůli lednu, ne kvůli nějakejm testům. Ale mýlila jsem se.
Letos v únoru jsem onemocněla. Antibiotika, ta nezabrala, tak výtěr z krku, další krevní testy, další antibiotika... a ta... taky nezabrala... po prvních antibiotikách jsem měla hodnoty ASLA na 1200... teď je mám na 1750.. což je... špatný.
Normální hodnoty jsou totiž do 200 a míň. A já mám 1750.
Solution?
Vlastně žádný není.

Possible solution?
V červnu mi budou trhat mandle a pak se uvidí.

Ať se kouknete kamkoliv, všude píšou, že vysoké ASLO není nemoc. Určuje to, jak moc váš imunitní systém bojuje s infekcí a s chorobou. A můj bojuje příliš. Moc na to, aby to bylo v normě, což může způsobovat únavu... kterou mi to taky způsobuje. Ale únavu takovou, že máte pocit, že nevylezete ani patro schodů a půl hodiny na to jdete ven běhat. Únavu takovou, že usnete uprostřed přednášky, ale za hodinku jedete s kámoškou na brusle. Únavu takovou, že máte pocit, že se nedokážete zvednout, ale za dvě hodiny sedíte v hospodě a kalíte.
Ale to je to nejhorší... bejt furt tak hrozně unavená.
Myslela jsem si, že je to proto, že málo spím nebo jsem moc ve stresu, ale teď vím, že tím to není... a vím, že můžu říct, že za to nemůžu, že jsem unavená a mám právo na to, bejt unavená, když mi máma řekne, že jsem jen líná a ne unavená.
Další věcí je, že váš imunitní systém je prej dost v loji, takže se snadno nakazíte. Takže jsem furt nachcípaná. V sobotu jsem zas měla teplotu, 38, fakt výborný. Další věcí je, že to může začít napadat i zdravou tkáň.
Především: klouby, svaly, ledviny a srdce.
Není to tak, že by vás to zabilo, ale může to přivodit problémy...
Takže třeba můžete mít v pětadvaceti revma.
Hrozně mě bolí záda poslední tři roky, podle mě to s tím nesouvisí, ale je možný, že kvůli tomu se to zhoršiho. Bolívají mě klouby na prstech u rukou a kotníky... teď už vím proč. Vím proč, ale vlastně s tím nemůžu nic udělat. Moje mandle půjdou ven, protože jsem jako malá měla nemocné srdce. Měla jsem šelest, ten už nemám, ale můj rozbouřený imunitní systém by mi ho mohl zas nějak posrat.

Nerozumím tomu, nejsem doktor.
Ale jsem ráda, že vím konečně, co mi je a proč mám problémy.
Že až mi někdo bude říkat, že nejsem unavená, ale líná... můžu mu s klidem na duši říct...:
Shut the fuck up!

Nedokážu si představit, jaký můj život bude za několik let, za deset, za dvacet, pokud budu žít s ASLEm na 1700... s 800 máte trable, ale dá se to... se 1700? Nevím, fakt nevím, netuším... když si představím, že někteří lidé mají třeba 3000... to je šílené. Jak vůbec můžou žít? Když si vezmu, jak kurevsky unavená jsem občas já, nedokážu to pochopit. A bojím se, že kromě bolesti zad, které se nikdy v životě nejspíš nezbavím... budu ještě muset žít s něčím, s čím nemůžu nic udělat.
Zrovna teď, v tuhle chvíli, se můj život nejeví zrovna nejlíp... jsem totálně na nervy, což mi na tom všem vadí asi úplně nejvíc. Přála bych si, aby to prostě přešlo samo... ale kdo ví, co se stane... kdo ví..

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement