Excuse me, please.

12. april 2014 at 22:09 | Angelique. |  articles
Zjistila jsem, že většinu poznatků, které o lidech v Praze získávám, získávám z metra.
Narodila jsem se v Praze, žiju v Praze celý svůj život, není to tak, že bych získávala nové poznatky ve městě, ve kterém žiju pár měsíců. Naopak, vím o tom, že v Praze je možné úplně všechno... přesto jsou ovšem věci, které mě zaráží... a později zjistím, že to není jen Prahou, ale že je to zkrátka nějaký nový trend, nějaká nová móda, nějaké nové móresy a výmysly nás, Čechů. A občas se stane, že zjistím, že je to obecným znakem dnešní společnosti, alespoň po těch částech Evropy, ve kterých jsem se posledních pár let měla to štěstí vyskytnout. Viz mé zamyšlení nad nepouštěním sednout.
Dneska mi nejlepší kamarádka říkala, že četla nějaký článek o tom, že bezdomovec zbil v tramvaji mladou holku a nikdo nic neudělal. Na jednu stranu ovšem člověk nemůže být pouze kritický. Ano, je to hrozné, že jí nikdo nepomohl, ale přeci jen, začněte se rvát s naštvaným bezdomovcem. Já nevím, co bych dělala. Zřejmě bych zařvala něco nevhodného a doufala, že nepůjde bít mě. Ale zkrátka kdyby se sjednotilo pár lidí, co u toho byli, tak ho od ní sakra mohli dostat a ne jen koukat a nic nedělat. Jenomže jsem si všimla v posledních pár letech, (nebo možná jen měsících, nevím, můj mozek nedokáže správně odhadovat časové rozmezí toho, kdy jsem si toho začala všímat poprvé) se rozvíjí u čím dál více osob postoj "je tu dost lidí okolo, třeba to udělá někdo jiný, než já."

Až na to, že mě život naučil, že pokud nic neudělám já, tak to neudělá nikdo. Ne ve smyslu, že bych to pokaždé musela být zrovna konkrétně já, kdo něco udělá, ale zkrátka... ne každý má koule na to, být tím, kdo udělá ten první krok. Protože většinou, když se z davu ozve jeden, dav ho v tom nenechá, když jde o něco vážného.... většinou. Jenomže kdo vám dá záruku, že to tentokrát nebude výjimka? Ne, ne, radši ne. Co já zmůžu proti velkýmu chlapovi, raději to nechám na jiných. Překonat ten blok, zvednout se a postavit se problému čelem, vyjít z toho davu přihlížejících a postavit se do pozice - já teď něco udělám a vy byste mě měli následovat - je zkrátka pozice, do které se většina lidí - včetně mě - nerada dostává. Myslím, že si lidé mnohem méně všímají jeden druhého. Míň, než tomu bylo dřív. Člověk se dívá na lidi a jsou to pro něj jen tváře, anonymní postavy a tak je přehlíží, protože je nezná. Jenomže tím, že předstírám, že nic nevidím, nic nezměním a nezamená to, že se to špatné přestane dít, nebo že ta stařenka o berli, kterou nikdo nechce pustit, najednou zmizí jako pára nad hrncem. Lidé v metru mlčí. Stojí a mlčí. Čtou si, mají v uších sluchátka... neřeknou už ani to prosté... S dovolením. A toho si poslední dobou všímám hrozně moc, hlavně právě v tom metru. Nebo i v tramvaji a ostatních dopravních prostředcích, ale přeci jen to metro bývá většinou nejnarvanější. To je tak, když stojíte k někomu zády... ten někdo za vámi by rád vystoupil, jenomže nic neřekne, jenom stojí a čučí a myslí si, že já snad jako vim, že on chce vystoupit... a když neuhnete... myslíte, že dotyčný řekne: s dovolením? Ha ha, nenechte se vysmát, jistěže ne. Vrazí do vás, tváří se naštvaně a vyvalí se ven. Ale vážně... co je tak těžkého na tom, říct prosté: S dovolením? Když to řeknu, tak k tomu ještě dodávám i prosím, protože jsem slušně vychovaný člověk, ale nééé, oni prostě budou stát a čumět a ještě se tvářit, že já jsem úplně blbá. Dobrá... přiznám se, občas dělám takové psychologické výzkumy :D a i když dotyčného vidím periferním pohledem, případně vycítím, že se nějak pohnul a možná chce vystoupit, tak stejně neuhnu a zkoumám, jestli se třeba nějak slovně projeví... Většinou tomu tak ale není. Občas si připadám jak na jiný planetě, když srovnám to, jak se chovám já a co dělám já a jak se chovají ostatní.

Já jsem ten typ člověka, kterej řekne, co si myslí, i když je to dost nevhodná situace. Třeba včera v čajovně, ale o tom zase jindy :D Většinou, když do mě někdo takhle vrazí, tak utrousím něco jako: "S dovolením by možná pomohlo." a nebo "To ste měl říct, že chcete vystoupit!" nebo "Já nemám oči vzadu", když je ta osoba obvlášť nevychovaná a použije lokty. :D A to se teda nesetkává moc často s pěknou reakcí no... :D ale já si nemůžu pomoct, mám nutkání lidem naznačovat, že by asi něco změnili, kdyby se odvážili otevřít pusu... ale jim to nějak nedochází... stejně si pak za někoho stoupnou a čekají jak trubky, jestli teda ten člověk, co ho nevidí, uhne.
Občas mám fakt pocit, že lidi nepřemýšlí. Jasně, taky občas nic neřeknu, ale to jen v případě, že nemusím nikoho nutit uhybat, že se vyhnu a obejdu je, případně v okamžiku, kdy všichni, co jsou přede mnou, vystupují. Já si hodně všímám lidí a jejich chování, většinou moc nemluvím a neprojevuju se, ale pozoruju a tohle je věc, která mě v poslední době vážně začala hodně rozčilovat. Nechápu, čím to je. Jsou prostě lidé líní říct byť i jedno slovo? To už je naše společnost vážně tak zdeformovaná? Ne, prostě to nechápu, nechápu to a rozčiluje mě to. Ale co s tím nadělám, můžu se akorát vypsat sem a postěžovat si vám :D Radši už půjdu. Mějte se.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Butty Butty | Web | 14. april 2014 at 13:26 | React

Hezký článek :-)

2 vulnerable-heart vulnerable-heart | 18. april 2014 at 16:28 | React

Ježíííš.. to je dokonalý blog!! :3 :) O takových důležitých věcech jako jsou výkec blogy mi máš říkat dřív!!.. I když, kdybych ho náhodou objevila, tak ho poznám hned!!.. Chipped cup??... Sherlock??.. To jsi prostě ty!! :D :D :) :-*
Ten layout je dokonalý!! Tyhle výkec blogy jsou stejně tak peckový! :D

Děkuju moc za tvůj komentář!! :) Hrozně mě potěšilo, cos napsala.. víš já se bojím, že když budu pořád všechny odmítat, a ze všeho vycouvám, tak si nikdy nikoho nenajdu a skončím sama v bytě s kočkou, počítačem mega knihovnou a tuny čokolády... když nad tím tak ale přemýšlím, tak to vlastně zní skvěle.. :D :D :D
No.. podle mě bych měla být zamilovaná, když s tím klukem chodím, ze začátku se mi fakt líbil, ale postupem času ta počíteční euforie opadá a já nevím proč... nejsem ani trochu zamilovaná.. :/ Ale nechci to vzdávat... a ublížit mu... chci to zkusit.. ten vztah.. a buď to vyjde nebo ne.. :)

Ráda bych věřila tomu, že když bych tohle někdy viděla, ztratila bych pud sebezáchovy a prostě šla do toho po hlavě a myslím, že tu mylšenku prostě v sobě fakt mám.. fakt tomu věřím, ale zase na druhou stranu.. stát se to přede mnou, jsem si téměř jistá, že bych udělala jednu z dvou věcí... 1. zkoprněla bych a zírala na to, co se děje.. prostě bych nedokázala pochopit ten fakt, že nějaký idiot mlátí holku přede mnou... prostě bych stála a kroutila hlavou modlíc se že mě si nevšimne...
2. prostě bych začala křičet a něco po něm z bezepečné vzdálenosti hodila a pak možná i zdrhala co by mi plíce stačily.. :D :D Je to asi srabovství a neříkám, že jsem nějaký hrdina.. já jsem asi fakt velký srab!! :D :/
No.. ale jako souhlasím s tebou,.. kdyby prostě fungovala komunikace, tak by pár lidí té holce pomoc mohlo!! Sakra jo!.. Nevím, jestli bych se na místě té holčiny nezhroutila z faktu, že se na mě všichni jen dívají a nepomáhají mi spíš, než z faktu, že mě nějaký imbecil mlátí...

To mě rozesmálo :D :D stoupnou si za někoho a čekají a čumí jak trubky než jim uhnou ty před nima.. :D :D :D Jo ale máš pravdu, lidi jsou fakt neochotný a drzý a je to hnus.. v městský dopravě, mě pokaždé zaručeně někdo nasere.. to už je prostě tradice.. když jsem v létě u tety v Olomouci, tak jsem každý den alespoň 2x nasraná .. protože ráno jedu do města a když se vracím na oběd, tak mě pokaždé nějaký idiot naštve... :D Prostě klasika.. asi bych si měla už zvyknout.. :D

3 Rosie Rosie | Web | 18. april 2014 at 16:29 | React

[2]: Jéééjky, to jsem toho zase jednou ze sebe vychrlila a to bych se rozjela i víc, kdyby mě furt někdo neotravoval, tak jsem to zkrátila na to nejdůležitější.. :D

4 Rosie Rosie | Web | 20. april 2014 at 10:01 | React

Heleď, nebudeš tomu věřit, ale mě se to normálně líbí taky, většinou svoje povídky nenávidím, protože mi přijde, že mi odumřeli spisovatelské sklony, ale tahle se mi prostě líbí.. jak do toho dávám prostě víc sebe.. víc humoru, není to tak suchý... prostě jo, líbí se mi to! :D :D

Hele.. to já se dneska taky musela vykecat... na blogu o Ashley to lidi moc nebere číst si moje texty... koukají na fotky a tak, ale nečtou si moc co k tomu píšu... jen někdo.. tak jsem se rozhodla, že je mi to jedno.. ten výkec blog mě solidně baví, a píšu tam článěk denně... a tak nějak mi to všechno komentuješ ty a Alča... a to je pro mě prostě perfektní a víc nepotřebuju.. :D :D Hlavní je že se vykecám ze svého vzteku.. třeba teď jsem se pořádně rozjela a dala jsem tam k tomu boží fotky s Kristen.. teda ona v té chvíli byla asi na paparazzi solidně nasraná, ale nemohla jsem si pomoc, tak skvěle ty fotky seděli k mé nasranosti, že jsem je tam prostě dala.. i když vím, že ty candids fotky ráda nemáš... :) :D

Co se týče toho románu, moc děkuju za kladný názor na povídku a za tvůj komentář mého divného myšlení.. jo máš pravda.. buď to půjde nebo nepůjde, ale vzdát to hned, tak nic z toho nezjistím.. navíc dneska v noci se mi o něm zdála taková noční můra a byla jsem trochu v háji, když jsem o něj v tom snu přišla.. takže ho možná ráda mám, jenom mi strach zaslepil zrak... Protože já se hrozně bojím všeho kolem vztahu, co k tomu patří... zvládám držet se za ruku a líbání... ale víc fyzickýho nedokážu a to je mi skoro 19 let... ale tak ty víš moc dobře proč tomu tak je... no musím prostě překonat ten strach!!! :)

5 Sasha Sasha | Web | 20. april 2014 at 16:50 | React

už som ti chválila layout (a písanie?)? ak nie tak chválim teraz!
neviem čim to je ale fakt, denne narazím na aspoň 3 príspevky na svojej nástenke s vetou its a metaphor (hlavne že ked sa ohlásil film, všetci boli uplne hotový a teraz toto, ľudia sú divný druh, chcem byť time lord..lady)
dakujem za pochvalu, fotiek ale teda hlavne vlasov :D neriad sa tým čo by i nešlo/šlo, ked to chceš skúsiť .Ja som bola blondína a všetci mi hovorili, nech sa nefarbím, že mi to nepôjde, ale ja som to chcela vyskúšať :D
a LOTRa si fakt prečítaj, filmy sú skvelé ale kniha ma chytila ešte viac (aj ked kamarátka sa mi smeje, že som ju začala čítať len kvôli Legolasovi, raz som sa jej totiž zmienila o tom, že sa mi snívalo s Orlandom, nikdy viac jej nič nepoviem :DDD)

6 Sasha Sasha | Web | 20. april 2014 at 17:18 | React

myslela som si že som sa zmienila o tom designe ale nejako starnem, pamäť nie je to čo bývala :D
musím povedať že i feel you, môj oco je tiež ten jeden, kto rieši moje vlasy viac ako ja. mamka mi ich farbí a on to komentuje tým, ako mi to nepristane a mala by som sa vrátiť k pôvodnej farbe :D
podľa mňa by si tú 1. časť prečítala megarýchlo :D ja som si brala na celé prázdniny prvé dve, že viac nestíhnem a už nemám čo čítať a štve ma, že knižnica je zavretá - ale nechcem ťa nahovárať na zlé, príjmačky majú prednosť :D - a ked sme pri nich, držím palce :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement