My dreams are f*cking weird sometimes.

19. may 2014 at 23:04 | Angelique. |  diary
Když jsem byla mladší, moje sny mě inspirovaly ke spoustě věcí. Hlavně k povídkám. Začínala jsem psát různé příběhy byť jen i z těch nejmenších podnětů, které ve snech můj mozek zobrazil. Poslední dobou mám ale pocit, že mám vymletej mozek a dělá si ze mě už vážně hodně zvrácenou srandu :D Říká se, že mozek ve snech zobrazuje naše podvědomí, ať už je to schováno jak hluboko chce. Ať jde o vzpomínky, o tajné lásky, o starosti, které máte. Moje sny měly vždycky talent řešit věci, které jsem řešila třeba den před tím, nebo jsem je měla řešit den potom. Třeba, když se mi den před maturitou zdálo o... no... o čem asi, o maturitě.

Vždycky jsem si stála za tím, že miluju svoje sny a že bych je za nic nevyměnila, že jsem ráda, že si je pamatuju, ale poslední dobou se mi zdají takové hovadiny, že bych možná byla radši, kdyby se mi nezdálo nic :D Třeba dneska. Zdála se mi nějaká antiutopická zhovadilost, kdy jsme byly s kamarádkou a rodinou v Barceloně v nějakém hotelu, tedy, byla to Barcelona, ale ve skutečnosti nebyla, no a najednou se zvedlo tsunami a mířilo rovnou na hotel, kde jsme bydleli a já jsme naprostou náhodou vždycky vychytala místo, kde jsem v bezpečí a totálně jsem panikařila, že se někdo z mé rodiny zranil a naprosto jsem nechápala, jak je možné, že je v Barceloně tsunami, co si to ta Země zase vymýšlí. [Což by asi ve skutečnosti byla moje reakce, protože Barcelona sice u moře je, ale rozhodně není dvakrát pravděpodobné, že by tam někdy byly větší vlny než 2 metry, natož aby bylo tsunami...] No, a potom jsme se z toho nějak vysekali, jenomže místo toho, aby nás někdo zachránil, tak nás uvěznili v nějakém komplexu, ze kterého jsme se s nejlepší kamarádkou mohly dostat akorát tím, že vyluštíme klínové písmo [???!] a tím, že budeme mít nějakou prezentaci ve španělštině, se kterou mi pomáhal Johnny Depp, ale nedostavil se. [Like seriously? Are you fucking kidding me?] Pak jsem se v tom snu z nějakýho důvodu líbala s angličtinářem z gymplu, kterýho jsem sic milovala v primičce, když mi bylo 12, ale většinu času na gymplu jsem ho nesnášela. No a pak došlo na to luštění klínovýho písma a my logicky fakt nevěděli, jak se z toho máme dostat. Ale potom se někomu podařilo prolomit bránu a my mohli utéct. A já jsem potom konečně vyfotila poslední fotku svým analogovým foťákem, ale zapomněla jsem sundat krytku. No a pak jsem se probudila.



A protože už se mi nechce učit, jenomže ani spát, tak jsem se rozhodla udělat rozbor svého vlastního snu. Co tohle vlastně mělo znamenat? Proč se mi tohle zdálo? Hele... to fakt netušim :D To už jsou lepší sny, kdy se mi třikrát za sebou zdá, že jsem se vzbudila a vstala a šla do školy a pak se probudím doopravdy a naprosto netuším, kde jsem. Tak to vezmu odzadu :D Přijela jsem z Barcelony s tím, že mi chybí vyfotit poslední fotku, abych dokončila film na 36 snímků... a furt jsem to nevyfotila. A můj možek (možek, páč už je změkloučký ze všeho :D) se rozhodl, že se to do toho ujetého příběhu hodí, takže mi tam hodil fakt super náhled na mou nejlepší kamarádku, totálně zacákanou barvou nebo krví, to už si nepamatuju :D a já ji chtěla vyfotit. Kde jsem jako v koplexu antiutopický budoucnosti vzala foťák fakt netušim :D Ale je to něco, co jsem trochu řešila, tak se to tam odehrálo. Johnny Depp je taky jasnej, miluju Johnnyho Deppa a minulej čtvtek jsem měla prezentaci na španělštinu... sice nevim, proč mi s ní měl jako pomáhat zrovna Johnny Depp, ale asi si můj mozek řekl, že mi ten hrozivej zážitek zkusí vykompenzovat hezkou chvilkou skypování s Johnny Deppem.
Antiutopickej svět devastovanej obří tsunami ze Středozemního moře?
Weeeell...
Fakt nevim. Jako fakt nevim. Byla jsem teď nedávno v Barceloně. Ale doprdele proč tsunami? Nemám páru. Fakt nemám páru :D Možná je to tim, že furt přemejšlim, kdy konečně půjdu na Divergence do kina... tak můj mozek vymejšlí nový antiutopie, nebo já fakt nevim :D A co se týče angličtináře... beru to tak, že to vychází z faktu, že jsem neustále řešila, že se oženil, protože to bylo něco nečekaného a před pár dny jsem se zamýšlela nad tím, že mám asi furt slabost pro jednoho jinýho učitele z gymplu... Takže moje podvědomí si to nejspíš nějak spojilo, pro změnu. Každopádně tohle jsou vážně chvíle, kdy se člověk probudí, když mu zazvoní budík, zavrtí hlavou a řekne si: "To jako vážně?"
Fakt nevím, co si mám z tohohle snu vzít :D Fakt netuším. Jedno je ale jasné, vážně mě pobavil :D a asi si ho budu ještě docela dlouho pamatovat, protože mně se sice zdávaj dost velký kraviny, ale tahle je momentálně v mých top 10 nejblbějších snů mého života :D


A o těhle se mi třeba zdát nemůže?! Proč?
No nic, moje sny jsou všelijaké, občas vážně nechápu, kde se to v mojí hlavě bere, ale prý je to známka toho, že má šlověk velkou fantazii, což já teda musím mít přímo obrovskou a jsem vlastně takovej fantazijní génius amachr a mám ji naprosto nevyčerpatelnou :D Ale tak co, aspoň se člověk má čemu trochu zasmát :D Už půjdu, možná ještě napíšu něco, fakt se mi nechce spát, ale spíš asi půjdu psát jednu polívku.
P.S.: Nechala jsem to tam, abyste se zasmáli. Fakt jsem místo povídku napsala polívku... :D Jsem vyžraná jak ementál takhle k večeru fakt... nebo mám možná až moc velkej hlad :D
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement