Z baculky anorektičkou.

12. may 2014 at 0:24 | Angie. |  articles

Anorexie je vážný problém.
Někteří lidé ji jako problém nevidí, ale já rozhodně ano.
Je to nemoc, psychická porucha, jako každá jiná. Až na to, že když máte třeba Trichotellomanii jako Beckie0, tak vás to nejspíš nezabije. Respektive můžou vás zabít deprese s tím způsobené, ale ne samotná fobie, kdy si trháte vlasy. Čímž rozhodně nechci nějak zlechčovat Trichotellomanii, to rozhodně ne.
Anorexie je nemoc, při které člověk, odmítá jíst. Hubne, stále hubne, myslí si, že je tlustý, vidí sám sebe tlustého, nenávidí jídlo, nenávidí svůj odraz v zrcadle, nenávidí sám sebe, svého ducha a své tělo. Jsou různé druhy anorexie. Hodně zvrácený mi připadá ten druh, kdy se někdo stane anorektičkou nebo anorektikem z vlastní vůle. Tudíž tak, že vědomně nejí, nebo třeba i zvrací, vidí sám sebe, takového, jaký je, ale chce být tou kostrou, jejihž fotky nachází na internetu. Líbí se jim to, chtějí být stejní, jsou pro ana. Řekněme si to narovinu. Zezačátku si možná uvědomují, co dělají, ale později se to zvrhne, zákonitě se to musí zvrhnout, protože jídlo a živiny jsou pro tělo důležité. Nejen, že zatěžujeme svůj systém orgánů, když nejíme, nejen, že ztrácíme svalovou hmotu a energii, ale když člověk nejí, leze mu to i na mozek. Což je řečeno možná dost hnusně, ale je to pravda. Nebo takhle, četla jsem o tom, že můžou být napadeny mozkové buňky, možná je to kravina, pokud ano, tak se omlouvám. Ale mozek je zasažen, už tím, že se z člověka, který hubne, stane akorektik a neustále vidí sám sebe jako tlustou zrůdu, mastodonta, velrybu, ale ve skutečnosti jí není. Ale čím to vlastně je? Jak se to stane? Kdy se to zlomí?


Prvím stádiem je z mého pohledu to, že člověk začne nenávidět své tělo.
A proč ho začne nenávidět?
Kvůli společnosti. Kvůli společenským konvencím. Kvůli tomu, že v dnešní společnosti jsou vzory pro dívky vychrtlé modelky, které vypadají jako ramínka na šaty, protože jsou trápeny hladem. Můj brácha často říká, že tenhle ideál krásy vznikl proto, že všichni návrháři, kteří dělají v módním průmyslu, jsou gayové. A víte co? Ono na tom možná něco je. To, že můj brácha řekne o nějaké modelce, že by si o ní ani neopřel kolo, je od něj dost hnusné, ale ve své podstatě to vyjadřuje to, co už mi řekla spousta kluků. Mít vystouplé kosti není v kurzu. Kluci mají rádi, když můžou holku za něco chytnout. Jenomže to je právě to. Společnost udává trendy globálně. Jak se k mladým lidem dostávají nové trendy a odkud si berou vzory? Z časopisů. Z internetu.
Dřív to tak nebývalo. Ještě před ne tak dlouhou dobou byly v kurzu baculky. Když zabrousíme dál, tak třeba v takovém baroku byly kypré tvary známkou toho, že je dívka zdravá a při síle. Tak jak je možné, že se z hezké, zdravé, baculaté holky stane anorektička? Většinou se totiž anorektičky stávají z lidí, kteří jsou podle společenských konvencí "tlustí". Tedy z lidí, jako jsem já. Lidé, kteří jsou celý život štíhlí... sice občas mají tendenci být ještě štíhlejší a ano, také jsou mezi nimi anorektici, ale většinou to odnáší holky nebo kluci v mladém věku, kterým někdo neustále opakuje, že jsou tlustí. A když nejste, tak to neznáte. Ale já to znám. Znám to. A myslím, že pokud mám být věrná názoru, co je první fáze anorexie, tak jsem v ní. Nenávidím své tělo. Ale nikdy jsem se nepřehoupla do fáze, kdy bych ho začala nenávidět tak moc, že bych se začala trápit hlady a začala nenávidět i svou duši.
Proč?
Protože miluju jídlo. Protože miluju jídlo a nenechám si ho společností vzít. Nežiju proto, abych celý život chroupala jen mrkev. Nebudu se trápit hlady, protože někdo řekl, že ideální váha ke 175 cm je 50. Dospěla jsem do fáze, kdy mi vadí, že nejsem hubená, ale jsem smířená s tím, že ani nikdy nebudu, protože mám po tátovi mohutnou kostru. Nikdy nebudu vážit 50 kilo. Tedy, mohla bych, samozřejmě, ale kdyby to nastalo, tak budu vypadat jako chodící kostlivec. Mám kolik mám a je mi to momentálně fuk. Hlavně proto, že nejsem zdravá a proto, že minulý rok jsem fakt měla myšlenky na hodně věcí, ale rozhodně ne na to, jak budu krásně hubnout. Ale někteří lidé tohle nedokážou, nedokáží se od toho oprostit, nechají se až příliš ovlivnit. Co je tolik ovlivní?



Žertíky. Šikana. Ale není to jen to. Není to o tom, že si z vás děti dělají srandu. Že vás kluci praští do zadku, aby si sáhli, jak je tučnej, když zhasnou světla na exkurzi v jeskyních v Moravskym krasu. Není to jen o tom, že holka na těláku špitá jedný další, že teda nechápe, jak si do týmu mohl někdo vybrat vás dřív, jak jí... Není to o tom, co si o vás povídají náctileté rusky v metru. Je to o celkovém pohledu. O tom, že vám doktorka říká, že jste tlustý a musíte zhubnout, i když tam jdete s dobrým pocitem, že jste zhubli. Je to o tom, že vám řekne, že jste tlustí, ale nezaptá se, čím jste si prošli za poslední rok. O tom, že vám řekne, že jste tlustí a že musíte zhubnout, ale už se nezeptá, že jste měli za poslední dva měsíce 2x antibiotika a 3x horečky přes 39 a že se cítíte mizerně. Je to o tom, že jdete na ušní kvůli zánětu a doktorka vám řekne, že k tomu, že máte víc ušního mazu, příspívá to, že jste obézní, přestože znáte 5 hubených lidí, kteří na záněty uší trpí taky. Je to z toho, že každý prd, co se vám přihodí, myslím zdravotně, doktoři hned svádí na to, že to může být kvůli vaší nadváze. Je to z toho, že jdete pochod Praha-Prčice a slyšíte nějakýho ožralu blábolit "Ty vole, ta má snad 150 kilo". Je to z toho, že jdete na atrakci v zábavním parku a chlap vás nedokáže zapnout do zábrany na horský dráze a řekne vám, že máte moc velkej zadek. Je to z toho, že se díváte na svý fotky a říkáte si, vždyť přece nejsem tak tlustá, ale jiní si za vašimi zády šeptají, jak to s váma jde z kopce. Je to tím, jak vás všichni odsuzují, aniž by se zeptali... jestli to třeba nemáte kvůli nějaké nemoci. Já sice nemám, ale mohla bych klidně mít. Moje štítná žláza je taky dost na baterky...

Já vám na to všechno řeknu jediné.
Nezáleží na tom, co ostatní říkají. Záleží na tom, jak se cítíte vy. Nenechávejte se ovlivnit společností, nenechávejte ostatní, aby s vámi vytírali podlahu, aby vás odsuzovali za to, jak vypadáte. Upřímně? Ti, kdo by se vám smáli kvůli přebytečným kilům, mají taky svoje mouchy. Třeba to, že si nevidí do huby. Člověk nemusí být vyhublá sexbomba, aby byl milou, hodnou, upřímnou, úžasnou a krásnou lidskou bytostí. Všichni stojíme za to. Každý do jednoho. Náš život stojí za to. Je, jaký je. Máme takový život, jaký máme, ale je krásný. Život je krásný, ať se děje cokoliv. Je náš a proto bychom ho měli žít a ne zahazovat. Jak to zpívá Klus v písničce Napojen:

"Ničeho nelituj,
život, co máš, je tvůj,
žij a měj rád, co je.
Nechť srdce se rozbijí
láskou, tak přijmi ji.
Cítíš, jak jsi napojen,
jak jsi napojen,
přes všechny pochyby život je krásný,
jsi napojen
a svět je tvá továrna na sny."

Žijte blaze a nezabíjejte se. Nestojí to za to. To společnost je nemocná, to se společností je něco špatně. Ne s vámi. Rozhodně ne s vámi.
And don't kill yourself. Our society is sick. NOT YOU.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Hay. Hay. | Web | 18. may 2014 at 15:11 | React

Priala by som si, aby malo viac ľudí takýto pohľad na túto vec. Človek nikdy nevie, ako sa môže rýchlo dostať do tejto veci a ako môže skončiť. Malo by sa to viac riešiť, pretože je to naozaj otrasná vec, ktorá väčšinou vzniká práve kvôli našej hnusnej spoločnosti, ako píšeš. Naozaj krásne napísaný článok, Angie :)

2 Victoria Victoria | Web | 5. april 2016 at 19:37 | React

Nádherný článek! Zlepšil mi náladu o sto procent, děkuji :-).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement