June 2014

Wallpapers: Game of Thrones || Hra o trůny

30. june 2014 at 0:39 | Angelique. |  graphic
No... tak nejdřív bych ráda podotkla, že ráda komentuju svoje grafické výtvory. Většinou nadávám, jak se mi nelíbí, nebo jsem naopak překvapená sama sebou, jak se mi líbí... a většinou k tomu připisuju i to, jak vznikly, jak dlouho mi trvaly, a tak dále a tak dále. Vzhledem k tomu, že teď stěhuju svoje wallpery sem a tudíž je zveřejňuju v jednom článku, nebudu komentovat každý jeden, jak jsem zvyklá a jak jsem byla zvyklá, ale přeci jen se krátkého komentáře nezdržím. Teda trochu delšího, ale jde poměrně o dost wallperů a nechci, aby tohle byl další suchý rozcestníkový článek :D Takže tak trochu i něco o jejich vzniku a historii. Ta začala, když jsem se začala koukat na Hru o trůny. Což bylo pár měsíců po té, co byla premiéra 1. série seriálu Once Upon a Time, což je dlouhý příběh, který prozatím přeskočím, ale někdy ho možná taky napíšu. Každopádně tehdy už byla první a tuším, že i druhá řada venku a čekalo se na 3. sérii. Ale zbývalo ještě docela dost času, určitě několik měsíců, ale přesně už nevím. A i přesto, že čtu i knížky, většina mých wallperů vychází ze seriálu, používám fotky ze seriálu, někdy i celé scény ze seriálu, takže jsem Game of Thrones ve wallperech zařadila do seriálů a ne do knih. Zamilovala jsem se do tohohle seriálu, naprosto a mohla bych wallpery na tohle téma dělat pořád dokola a dokola, další a další... Mám jich teda celkem dost, ne zas tolik, ale víc, než ke všem ostatním kategoriím, teda aspoň myslím, ještě ta Vampýrská Akademie má docela dost přírůstků, ale myslím, že GoT jich má víc. No a doufám, že se vám budou líbit :)
Takže, nějaké krátké poznámky. Ráda používám citáty, přesné citáty buď z knížky nebo přímo z nějakého dílu... protože mám jistotu, že to bude gramaticky správně. Mnoho mých starších wallperů má takovou drobnou vadu, že jsou na nich gramatické chyby... a řeč grafiků je angličtina, napříč internetem, čeština by vypadala dost krkolomě. Hlavně písma většinou neumí háčky a čárky :D No... co dál. Miluju postavu Sansy Stark. Vím, že moc lidí ji nemusí, ale já ji miluju. Což je pro mě dost typické, dost často mám ráda postavy, které ostatní nesnáší :D A jsem velká fanynka Sophie Turner, takže dost wallperů je s ní a dost s ní ještě bude. Se Sansou, ne se Sophie, celebrity už moc často středem pozornosti na mých grafických pavýtvorech nejsou. Taky jsem SanSan shipper, což chápou povolaní, a nepovolaným to zkrátím na to, že zkrátka neexistujícího páru Sansa&Sandor, který lidi napříč mnoha zemí hodně shippujou, protože si s náma Martin zkrátka hraje a nabízí k tomu :D Takže očekávejte sem tam i nějaký ten wallper na tohle téma. No a dál nevím, prostě doufám, že se vám budou líbit a ocením každý váš komentář:) Jo, jedna další věc... obsahují spoilery. Ne moc z nich, ale některé ano, takže kdo nekoukáte nebo nečtete, tak na vlastní nebezpečí. Jinak jsem tam podškráblá jako Anni., to už jsme řešili o pár článků níže.
* * * * * * *
So... First of all. I like to comment my art... so when I had that graphic site, I usually commented all of my new wallpapers and it wasn't just few words... I am very talkative person. So, when I am putting here all this art together, because it's old art, I have to skip these long comments... but I can't do it without anything, so of course I will comment at least a little bit. I started watching Game of Thrones few months after the premiere of season 1 Once Upon a Time. I remember it well, but that's a long story. But it was when the first and second seasons were out already and people were waiting for the third one. I also read the books, but honestly, all of my wallpapers are based especially on the TV show, so I put Game of Thrones in that category. I fell in love with that series and I still love it and I could make wallpapers based on it over and over again and I love it, so... I have quite a lot. Not so much, but more than based on any other topic. And I hope you guys will like them.
So some comments. I like to use quotes from TV show or also from the books, so you can find them very often at my wallpapers. Then.. I love Sansa Stark and I am huge fan of Sophie Turner, so many wallpers are and also will be with her character. I am also SanSan shipper, so you can expect some wallpapers based on this relationship they had. Then... I don't know, just enjoy and I will appreciate all comments from you :) Yeah, one more thing... it contains spoilers for those who doesn't watch the show or read the books.

Arya Stark

Sansa Stark

Jon Snow

Eddard Stark

Bran Stark
- The Winged Wolf [I am very proud of this one, actually, I really am. | Na tenhle jsem upřímně dost hrdá :D]

Cersei Lannister

Daenerys Targaryen

Viserys Targaryen

4x07 - Mockingbird

... nebo obecně nějaké vztahy

Tyrion Lannister & Sansa Stark
- I just do [and I actually hate this one, but once I made it, I am publishing it. || a tehle ve skutečnosti nesnáším, ale tak jednou už jsem ho udělala, tak ho i zveřejním]

Ellaria Sand & Oberyn Martell
- Never [fuck George R. R. Martin!]

Sandor Cleagane & Sansa Stark [jo, jsem SanSan shipper, suďte mě, jak chcete! :P]

W a l l p a p e r s

29. june 2014 at 23:46 | Angelique.
- Mediátor | The Mediator Series
written by Meg Cabot
- Škola noci | House of Night
written by P.C. & Kristen Cast
- Vampýrská akademie | Vampire Academy
written by Richelle Mead
- The Twilight Saga
written by Stephenie Meyer
- Nástroje smrti || The Mortal Instruments
written by Cassandra Clare
- Harry Potter
written by J. K. Rowling
written by J.R.R.Tolkien

- Once Upon a Time
- The Vampire Diaries
- Sherlock
- Doctor Who

...

- Angel
... Anděl
- Better you than me
... Radši ty, než já
- The Blue Marguerite
... Modrá kopretina
- A World Behind a Mirror
... Svět za zrcadlem
- Live and let die
... Žít a nechat zemřít
- Other
... ostatní

- Actresses | Herečky
...coming soon...

- Nature, abstract, other
... příroda, abstraktní, ostatní

G r a p h i c

28. june 2014 at 22:18 | Angelique.

Veškerá moje stará grafika je podepsána jinou přezdívkou, než jakou mám tady. Najdete tam buď Anni. nebo Piper., Piper. teda na těch hodně starých, takže tu sem možná ani dávat nebudu. Chtěla bych sem ale dávat svou grafiku, jenomže dřív jsem všechny wallpery dávala na svůj starý grafický blog, kde jsem pod přesdívkou Anni. Je to blog http://bazzzinga.blog.cz/ a jsem to já. Jsem to já, žádnej zlodějíček, kterej se přiživuje na již několik měsíců neaktualizovaných stránkách, opravdu jsem to já :D Jako máte jen moje slovo, ale prostě jsem to já :D možná vám napíšu nějakou poznámku i na ten druhý blog, abyste mi mohli věřit :D ale fakt jsem to já :D Kdybyste se hodně snažili, tak najdete i nějaké podobnosti :D
* * * * * * *
All of my old graphic is with signature as Anni. or the very old ones with Piper. I came through many names and most of this graphic comes from http://bazzzinga.blog.cz/ which is my old graphic blog where I am not very often. I used to make my graphic with my nickname Anni., so it's on most of my wallpapers. I am not steeling it, it's me. You can find there many similarities there. It's me, just different blog. Okay? :D I hope so.

avatars || animations || blends || wallpapers || past layouts


Let's do it again. Why not?

27. june 2014 at 22:36 | Angelique. |  diary
Ve středu jsem byla na přijímacích zkouškách.
Už jsem málem zapomněla, co to obnáší. Kromě nervů taky spoustu nasrání. Na samu sebe a pak taky na ostatní. Kromě toho, že jsem půl roku jak debil lezla na scia, aby mi to nakonec nebylo k ničemu, měla jsem i jiné přijímačky. Z jedněch mám dobrý pocit, jedny jsem nedala a jedny... jsou velkým otazníkem. Hlásila jsem se na obor čeština a literatura na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kvůli zdravotním problémům jsem šla na náhradní termín, o kterém neopomněli několikrát zopakovat, že je to něco navíc, co se dřív nedělalo... a tudíž jsem tak nějak čekala, že verze toho testu bude taková, že skoro nikoho z toho náhradního termínu nevemou. Ano, Angie. optimistka. No když jsem dostala test a podívala se na něj... zjistila jsem, že jsem se mýlila. Ten test byl ještě horší, než jsem si dokázala představit. Jediné moje myšlenky v tu chvíli?


Protože to vážně vypadalo, jakoby si ze mě někdo dělal dost hloupou srandu.
Věděla jsem, jak má ten test vypadat, ale verze z loňskýho roku, byla asi tak 10x lehčí, než ta, co jsme dostali, a to i ta z loňska byla těžká a divná až až... Test měl celkem tři části.
1. Mluvnice
50 otázek. No... zezačátku to šlo, ačkoliv jsem tam nějaký boty asi udělala, ale druhá půlka těch otázek byla fakt ujetá. Nakonec mě to přestalo bavit, tak jsem to odložila a přešla k další části, že se k mluvnici ještě vrátím. Nakonec jsem odpověděla na všechno, ale hodně z toho jsem tipovala a to myslím, že v mluvnici jsem lepší, než spousta mých vrstevníků, ale zřejmě jsem se neučila ty správné věci.

2. Literatura - uzavřené otázky
Otázky na a) b) c) d)... tudíž 25%, že se člověk trefí, někdy to mohlo vyjít, ale nevím :D Když jsem to viděla, myslela jsem, že se začnu nahlas smát... anebo brečet. Byla jsem v šoku. Kdybych věděla, o čem jsou všechny český knihy, který kdy někdo napsal, přesně jejich děj a všechny postavy a názvy a k tomu spisovatele... asi bych ten test dokázala napsat a možná bych si i v něčem byla jistá. Jinak? Totálně v prrrrrdeli :D Jakože totál. Já jsem to tam tak tipovala :D Něco jsem věděla, ale fakt máloco... bylo to šílený. Maturovala jsem ze dvou češtin, z literky jsem nikdy neměla z testu horší známku než 2, aspoň za poslední 3 roky... a totálně jsem netušila, co to má kurva jako bejt. A v týhle pasáži se ze zoufalství stávalo solidní nasrání, po té, co jsem zjistila, že je to celý na českou literaturu, až asi na jednu nebo dvě otázky. Ano, to byl fakt test z české a světové literatury...


3. Literatura - otevřené otázky
Rozepisovací otázky. Jediný, co jsem si vyloženě užila, bylo rozebírání Jména růže, ale dost možná jsem tam taky něco moc pokašlala... :D Pak jsem analyzovala R.U.R. od Čapka, no v půlce jsem zjistila... že nějak nemám co analyzovat, přestože jsem to četla a líbilo se mi to. Furt jsem mlela totální sračky a nějak mě opustila veškerá schopnost psát něco smysluplnýho, i když vím kulový. První otázka byla na české Baroko... a já měla totální okno. Já prostě nevěděla... a zapomněla jsem i všechny ty věci, co napsal Komenský, dokonce i posranej Labyrint světa a ráj srdce, budu brečet... byla jsem tak na nervy, že jsem všechno zapomněla. A fakt mě to štve, stydím se za sebe a opět mám jednou pocit, že jsem úplně blbá. Všechno jsem to věděla, ale prostě jsem to všechno zapomněla. Trochu jsem nastínila dobu... ale víc, jak 2 body za to nedostanu. Poseru se z toho. Rozbor básně byl taky moc vtipnej :D a stylová analýza úryvku mě taky moc pobavila... fakt nevím, co po mně chtěli. Vážně ne. Ten test byl maximálně divnej. A ano, asi mě bude mrzet, když se tam nedostanu, ale rozhodně se nebudu divit.


The Fault in Our Stars || Hvězdy nám nepřály

22. june 2014 at 20:42 | Angelique. |  Angelique. and her movie experiences.
"The world is not a wish granting factory."


Nejdřív bych chtěla jako obvykle poznamenat, že tento článek není recenzí filmu, ale vyjádřením mých pocitů a dojmů, tudíž je velmi pravděpodobné a mnohdy nezbytné, že v něm budou spoilery. Což spoustě lidí nevadí, ale další spoustě ano, takže na to pro jistotu upozorňuju. Potom bych ještě chtěla poznamenat, že patřím k těm, kteří šli na film po té, co četli knihu. Pravděpodobně bych na něj šla, i kdybych knihu nečetla, protože mám tyhle druhy filmů ráda, ačkoliv mi to občas připadá trochu na palici, protože jsou většinou tak nějak... depresivní, ale zkrátka se mi líbí. A pak bych ještě chtěla podotknout, že knížku miluju a na film jsm čekala jako na smilování, hrozně jsem se těšila a měla jsem velká očekávání. A to, jestli se splnila, zjistíte v celém článku po té, co se rozhodnete, jestli spoilery překousnete nebo jestli se vám chce ten dlouhý článek vůbec číst.

Rozhodnout se byl pro mě vždycky velkej 'deal'.

18. june 2014 at 0:09 | Angelique. |  diary
Životní rozhodnutí mají tu špatnou vlastnost, že jsou těžká.
A pro mě jsou těžká životní rozhodnutí ještě nejmíň 10x těžší než pro normální lidi, kterým mozek nežerou červy nerozhodníčci. Když máte totiž tyhle červy v hlavě, dělají vám tam bordel.

[Teď použiju snad všechny animace, co mi poslala Hayley (tečka :D) mailem...]

Rozhodování pro mě vždycky byl velkej deal. Myslím to tak, že to pro mě vždycky bylo něco, co pro mě nebylo jednoduché a stále to pro mě jednoduché není. Rozhodnutí jsou pro mě to nejtěžší, co je... hlavně v poslední době to tak vnímám. Nejde o to, že bych se nemohla rozhodnout o důležitých věcech, to je jasné, že člověk váhá, ale já váhám i nad stupidníma maličkostma a kravinama. Přemýšlím, jestli si vezmu to rajče, co leží víc vlevo, nebo to druhé. Přemýšlím, jestli jít na koncert, když můžu, i přes to, že jsem řvala jak malá, když to vypadalo, že nebudu moct jít. Pěkrát během 5 minut změním názor, jestli mám jít ven nebo nemám. Člověk každý den udělá stovky rozhodnutí. Vlastně i to, že teď píšu jsou určitá částečná rozhodnutí, rozhodnutí mojí mysli zmáčknout zrovna to písmenko, které zmáčknout chci. I to, že se na chvíli kouknu na televizi, je rozhodnutí. Vlastně každý krok, každý nádech je rozhodnutí. To jsou ta automatická, ta, nad kterými ani nepřemýšlíme, prostě je uděláme, pořádně neřešíme proč, jen otočíme hlavu, protože nás zaujmou nějaká slova v seriálu, který je zrovna puštěný. Ale když jde o něco, co skutečně musím rozhodnou, ať už je to o tom, který jogurt si dám k snídani nebo o tom, jestli si vezmu jedny tenisky nebo druhé... přemýšlím nad tím. Přemýšlím nad tím víc, než je nutné. A dost často se před rozhodnutím dlouho schovávám.


Dumám nad věcmi, nad kterými bych ani dumat nemusela. Jediný způsob, jak můžu udělat rozhodnutí, je tak, že ho udělám spontánně. Někdo se mě na něco zeptá, já se hned rozhodnu a hned to udělá... protože když mám čas nad tím přemýšlet, dost často 5x změním názor, abych nakonec došla k názoru, že to původní rozhodnutí asi bylo nejlepší, ale musím si tímhle procesem projít. A procházím jím i u věcí nedůležitých. Když jde o nějaké důležité rozhodnutí, prožívám naprosté peklo... hádám se sama se sebou a vždy mě čeká krize osobnosti. Tenhle a minulý týden, a vlastně už nějakou dobu, uvažuju o tom, že skončím s vysokou školou, kterou momentálně studuju. Vždycky si řeknu, že na to kašlu, ale pak jdu stejně zase na další zkoušku. Dělám to takhle už asi měsíc a nesnáším se za to, protože se tím akorát pořád trápím. Před pár dny jsem se rozhodla, že jsem skončila, že to nemá cenu a že vysoká škola ekonomická mi akorát tak dala pocit, že jsem ztratila rok svého života, který jsem mohla strávit nějak jinak, líp, nějak smysluplněji. Nevím, co se mnou bude dál. Dala jsem si přihlášky jinam a uvidí se, to nedokážu říct ještě v téhle situaci, ale jedno vím jistě, bude mi líp, protože i rok pauzy od školy je lepší, než se další rok trápit na škole, kterou nenávidím a která mě psychicky mučí.
Když to takhle povím, musíte si říct, jak se o tom můžeš vůbec rozhodovat takovou dobu? Prostě skonči. A říkají mi to i lidé, které znám. Nestojí to za to, abych byla další roky nešťastná jen kvůli titulu. Jenomže od toho něco vzdát pro vlastní dobro k tomu něco vzdát proto, že jste slabí a dost jste nebojovali, je blízko. A ačkoliv vím, že nechci v té škole pokračovat, pocit, že jsem selhala mě nutil na ty zkoušky stále chodit, i přes to všechno ostatní. A to je ten problém mojí hlavy. Udělám rozhodnutí a milionkrát ho změním a váhám i po té, co už se nedá vzít zpátky. Lituju svých rozhodnutí a lituju svých chyb, i přes to, že se už nějakou dobu snažím nelitovat ničeho, protože v jednom určitém okamžiku mého života jsem přesně to, co jsem udělala, udělat chtěla. Jenomže je to těžké. A myslela jsem si, že je téměř nemožné, abych v této věci k nějakému rozhodnutí dospěla, protože je to jedno z největších rozhodnutí, jaké jsem udělala... vždycky se ptám na názor jiných lidí, ale tohle jsem si stejně musela nakonec rozhodnout sama, jako spoustu dalších věcí v životě, které už přišly nebo ještě přijdou. A já nevím, jestli se někdy dokážu odpoutat od toho, co pociťuju pokaždé, když se rozhoduju o čemkoliv. Jestli si vezmu tu topinku vlevo nebo vpravo. Jednu si vem, když ti je táta nabízí a nepřemýšlej nad tím, je to přece jedno! Jenomže pro mě není. U topinky neudělám špatné rozhodnutí, jsou stejné, ale stejně se rozhoduju a dvakrát se natáhnu pro tu vpravo, abych si nakonec vzala tu vlevo.
Obrečím svoje rozhodnutí ohledně školy hádám ještě několikrát. Ale je to dobrá věc. Snažím se o tom samu sebe přesvědčit... ale nedokážu si za svým rozhodnutím skálopevně stát, nikdy jsem to nedokázala.... ale doufám, že jednou, časem možná, až se přestanu dohadovat sama se sebou kvůli dvou identickým bílým tílkům, budu schopná svá rozhodnutí obhájit sama před sebou. Je mi jedno, co si o nich pomyslí ostatní, ale to, že já sama s nimi válčím, vidím jako problém a vidím to pokaždé, když před nějakým rozhodnutím stojím. Ať už je velké nebo malé.

Rozhodování pro mě vždycky bylo velkej deal.
Ale stále doufám, že se to časem změní.



30 days blogging challenge - Day 10: 5 places which you love

13. june 2014 at 21:42 | Angelique. |  30 days blogging challenge.
No... tak nějak jsem čekala, když jsem začala tuhle výzvu, že nebudu schopná psát jeden článek každý den, ale nečekala jsem, že to zazdím až takhlehrozně moc :D Omlouvám se za to, ale teď, když mám čas a náladu, tak jsem se rozhodla navázat tam, kde jsem přestala, a uvidíme, jak dlouho mi to zase vydrží... :D Ale psala jsem ta témata pro sebe tak, abych měla o čem psát :D Takže bych to mohla dopsat... No, 10. téma je: 5 míst, která miluju. Takže kde začít? Nejspíš místem, kde jsem se narodila...:
* * * * * * * *
Well.. I kind of knew when I started this challenge, that I won't be able to write one article every day, but I didn't expect me to stop this challenge for few weeks... I am sorry about that, but now, when I have time and mood, I just decided to continue, because I like that challenge, I made those topics mostly myself, so I could imagine what am I going to write there... so I will continue and maybe I will finish it one day... :D So the 10th topic is: 5 places which I love. So where do I start? Probably with a place where I live and where I was born.


Praha. Hlavní město České Republiky. Co pro mě Praha znamená? To nejkrásnější místo na světě. Důvod je jednoduchý, narodila jsem se tu a žiju tu celý život... a zkrátka miluju tohle město celým svým srdcem. Sním o tom žít na jiných místech svět, ale Praha pro mě vždycky bude domovem. Vždycky.
* * * * * *
Prague. Capital city of the Czech Republic. What Prague means to me? The most beautiful place in the world. The reason is simple, I was born here and I live here whole my life and I love this city with all my heart. I dream of other places, of me living somewhere else, but Prague is my home and always will be.


Snít o světovém míru.

12. june 2014 at 19:21 | Angelique. |  articles
Vždycky jsem byla hodně citlivej člověk. Někteří lidé by možná řekli, že až přecitlivělý, ale já to tak neberu. Nemyslím si o sobě, že by na tom, že jsem tak citlivá, bylo něco špatného. Ale občas mám pocit, že kdybych nebyla tak citlivá a byla víc bezohlednější a míň se starala, byla bych víc v klidu. Jenomže lhostejnost rozhodně nepatří k vlastnostem, které bych měla a rozhodně ne k těm, které bych chtěla mít. A poslední dobou se pořád trápím kvůli otázce, na kterou neznám odpověď. A to, proč se lidé pořád vzájemně zabíjí? Seriously. Myslím to vážně. Svět je plný nenávisti, smrti, válek, bojů o moc a intrik, teroristických útoků a vrahů a všechno možného, jsem z toho unavená a nešťastná. Co se teď děje na Ukrajině a v Iráku. A nejen to, je toho mnohem víc. K čemu všechny ty války v průběhu lidské historie vlastně byly? Já vím, je to asi naivní snít o světovém míru, ale nedokážu s tím přestat. Co lidi vede k tomu, že spolu začnou bojovat? Všichni jsme lidi, všichni jsme stejní... proč se musíme zabíjet, abychom něčeho dosáhli, proč?
Válka je válka. Ale co je vlastně válka? Válka je konflikt, který ve valné většině případů vyvolá někdo, kdo si pak sedí na prdeli ve svý pracovně ve vypolstrovaném křesle a k bojovému poli se ani nepřiblíží. Postavila bych všechny ty, kteří neustále chtějí získávat víc a víc moci, proti sobě do ringu, ať se porvou mezi sebou, ale netahají do toho zbytek světa. Protože co je výsledkem války? Přijde příměří, potom třeba mír, pak přijde třeba vytyčení nových hranic států a začnou se sčítat škody... a nejvíce škody válka napáchá v lidech samotných. Válka bere životy mladým klukům, kteří v ní válčí, a civilistům, kteří se náhodou připletou k nějakému konfliktu a ani neví, kde se tam vlastně vzali. Civilisté to vždycky odnesou. A kvůli čemu? Kvůli tomu, že někdo se rozhodl využít nestabilitu politické situace a zabrat si trochu víc území. (Ano, mám teď na mysli dění na Ukrajině.) Sebevražední atentnátníci jsou zase tak zfanatizovaní, že se raději odpálí a vezmou s sebou na onen svět ještě 50 nevinných lidí, než aby se smířili s tím, že ne všichni můžou vyznávat jedno jedinné náboženství. A k tomu ještě jeho radikální verzi, tu, která odsoudila k smrti pověšením těhotnou ženu jen za to, že se odvážila hlásat své pro-křesťanské myšlenky. Radikální islám, který je schopný ukamenovat zaživa ženu, která byla s jiným mužem, přestože ji ten jiný muž znásilnil.


Žena umlátí svou roční dceru.
Muž zabije své příbuzné a jejich syny.
Muž brutálně zabije svého spolubydlícího a jeho přítelkyni.
Mladíci brutálně zavraždí patnáctiletou dívku.
Muž vytáhne v židovském muzeu zbraň a začne střílet.
Dva zfanatizovaní kluci sestrojí bombu a zabijí několik lidí.
A mohla bych pokračovat do hallelujah.
A to mě naplňuje naprostým pocitem znechucení a upřímně i trochou zoufalosti... nechápu to, nechápu, nechápu, prostě... to nedokážu pochopit, prostě nedokážu. A upřímně mě to hrozně trápí. Protože lidé by se neměli zabíjet, měli by žít a ve světě by mělo být víc lásky než nenávisti. Mívám deprese... ne deprese ve smyslu deprese, ale jsem smutná, občas tak, že brečím u televizních zpráv. Vlastně poslední dobou se mi to stává dost často. Stojím před obrazovkou, kde jsou záběry z místa nějakého neštěstí, při kterém bylo zabito několik lidí a říkám si proč? Proč? Proč to děláte? Přestaňte s tím, už přestaňte. Kolik lidí musí ještě umřít, než si lidi uvědomí, že je to špatné? A je mi smutno z toho, že s tím nemůžu nic udělat. Mám tyhle nálady mnohem častějc od minulého roku a vnímám to nějak pořád hůř.
Chtěla bych, aby si lidi uvědomili, že válkou se nic neřeší...
Tohle video si pusťte, stojí za to.

Make love. Not war.

The Poker House.

10. june 2014 at 20:05 | Angelique. |  Angelique. and her movie experiences.
Před nějakou dobou jsem se dívala na jeden film a slíbila jsem Hayley, že o něm něco napíšu. Původně jsem myslela, že na to nedojde, protože se ten film nezapsal do mé mysli příliš pozitivně a nechtělo se mi do toho, ale tak nějak jsem se rozhodla, že dodržím slib a napíšu to, protože mám zrovna náladu psát o nějakém filmu a proč ne o tomhle. Měla bych psát i o filmech, které se mi nelíbily. The Poker House je zvláštní film. První, ve kterém Jennifer Lawrence hrála hlavní roli. Více v celém článku.


Third Star || Třetí hvězda

9. june 2014 at 21:31 | Angelique. |  Angelique. and her movie experiences.
Rozhodla jsem se sem začít dávat něco o filmech, které jsem viděla a které ve mně zanechali nějaký hluboký dojem. Ať už dobrý nebo špatný. Dřív jsem byla zvyklá psát o všech filmech, které jsem viděla, no ta doba je dávno pryč, ale chtěla bych se k tomu zase vrátit, protože koukám na spoustu filmů. Na hodně moc filmů... takže je vždycky o čem psát :D
Nejdřív bych chtěla říct, že tohle nejsou recenze jako takové. Jsou to dojmy, které mám z filmů, které jsem viděla, o filmech, které jsem viděla a tudíž vám nemůžu slíbit, že budou bez spoilerů. Spíš vám můžu slíbit, že budou se spoilery, protože napsat recenzi je pro mě téměř nemyslitelné. Když se chci vyhnout spoilerům, tak totiž většinou nedokážu napsat vůbec nic, protože i moje vlastní dojmy z filmu jsou v závěru tak trochu spoilery. Tohle je taková odnoš deníčkových zápisků, zaměřená pouze na filmy, které jsem viděla. A že jich v poslední době bylo poměrně dost. Zároveň je to jedna z mála rubrik, do které nebudu přispívat dvojjazyčně, jelikož na to nemám nervy ani čas. A jako první bych vám chtěla představit film s názvem Third Star - Třetí hvězda. Tenhle článek je duplicitní, psala jsem ho na svůj druhý blog před nějakou dobou, ale vzhledem k tomu, jak na mě tenhle film zapůsobil, chci ho mít i tady.


Nejprve bych krátce shrnula, o čem film vlastně je, než se ponořím do hlubších myšlenkových pochodů. Tohle ještě nepočítám od kategorie spoilerů, protože tohle si přečtete na jakémkoliv informačním serveru o filmech, když si hledáte, na co se tak koukat :D Film vypráví příběh devětadvacetiletého Jamese. Ten trpí rakovinou v posledním stádiu. Ví, že umře, ví, že to už nebude moc dlouho trvat, ale ještě, než to přijde, chce se naposledy podívat na své oblíbené místo, na pobřeží Barafundle Bay v Západním Walesu, kam se ho jeho tři nejlepší kamarádi - Davy, Miles a Bill rozhodnou vzít. Během cesty začínají všichni čtyři přemýšlet o svých životech, jaké jsou, byly a mohly by být, ale rozhodně to není film, který by vás celou dobu jen zahlcoval sebelítostnými řečmi a valil na vás tíhu Jamesovy nemoci, přestože ano, je to příběh o muži, který má rakovinu. A teď už bych začala pomalu s těma mírnejma spoilerama, takže na vlastní nebezpečí :D Ačkoliv tolik spoilerů v něm není, jde vážně spíš o ty moje dojmy, ne, že bych vykecala celý příběh nebo konec. Ne úplně :D


Oboustranný zánět zvukovodu. Když už, tak už.

8. june 2014 at 18:29 | Angelique. |  diary

Poslední dobou se nemám zrovna nejlíp. Z několika důvodů. Jedním z nich je moje aktuální škola, která mě naprosto vyčerpává tím, že mě nutí ji tolik nenávidět. S tím souvisí i soustředění na to, abych se dostala na jinou školu, což vyvolává další stres. Dalším stresem, kterému stres ovšem vůbec nesvědčí, se jmenuje zvýšené ASLO na hodnotě 1765, které vede k tomu, že mi budou někdy trhat mandle. A aby toho náhodou nebylo málo, tak mám masivní zánět pravého zvukovodu s tím, že mě dnes začlo bolet i druhé ucho, tudíž předpokládám, že se z toho zítra vyklube oboustranný zánět. Naštěstí jdu zítra na kontrolu, takže to aspoň zhodnotí někdo kvalifikovaný. Ačkoliv ta slečna, co tam seděla jako doktor dneska v té nemocnici, na mě moc kvalifikovaným dojmem nepůsobila, ačkoliv to bylo dost možná tím, že jsem byla fakt nasraná naštvaná, že tam tvrdnu takovou dobu a že tam vůbec musím být. Na záněty uší trpím, nemám s tím takovej problém. Jsem zvyklá, že jednou za rok, za dva se to holt stane... ano, jasně, štve mě to, protože to bolí a je to otravné, ale prostě mi prdnou na pár dní antibiotia a vesele se jede dál. Jednou jsem kvůli tomu přišla o koncert, ale jinak se toho zas tolik nestalo. Jenomže tentokrát se všechno kvůli zánětu v uchu bortí jako domeček z karet.

1. mám antibiotika, tudíž nemůžu na předoperační vyšetření tak, jak jsem plánovala.
2. nemůžu na zítřejší přijímací zkoušky, no náhradní termín je přesně v den, kdy nastupuju do nemocnice na mandle.
3. operaci můžu přesunout, ale maximálně o dva týdny, protože potom mám plány. Nebo pak až na září.
4. jenomže kardiologický vyšetření nesmí být starší než 1 měsíc... mám už ho za sebou, tudíž mi propadne, když se to posune víc jak o týden.
5. o týden později už nemají místo na to, aby mě operovali.
6. když se to nezlepší, tak mě hospitalizujou kvůli těm uším... což možná všechno vyřeší automaticky.

No jedna pozitivní věc, když si přesunu mandle, budu moct jít na 30 Seconds to Mars. Ale radši na to ještě nehodlám myslet. Lístky ještě jsou, tak se uvidí, jak to dopadne, nechám tomu volný průběh. Měla bych psát esej do školy, ale mám pocit, že mi asi vybouchne hlava, takže se na to nemůžu moc soustředit. Ale vzhledem k tomu, že chci s tou školou střihnout, je mi to celkem ukradený. Zkouškový do těch problémů už ani nepočítám. Ale zkrátka je mi mizerně... hlavně z toho, že musím furt něco řešit. A pak teda z antibiotik, bolesti uší a toho, že jsem totálně sjetá práškama na bolest. My point is, že tu prostě teď nějakou chvíli asi nebudu. Teda takhle, já to nikdy neodhadnu, napíšu, že tu nebudu a pak se ozvu další den, ale fakt nepředpokládám, že by to byl tenhle případ no. Takže se vám omlouvám, že nebudu přidávat své bezduché články o ničem a ozvu se, až mi bude trochu líp, nejspíš. Zítra jdu na kontrolu, uvidí se, co dál.
Zatím páčko.


New stuff... aneb Andělína má trochu problém.

5. june 2014 at 20:14 | Angelique. |  diary
Mám takovou obsesi. No, ona to asi není ani obsese, ale trochu mi to občas připadá jako obsesivně kompulzivní porucha :D ačkoliv znám definici obsedantně kompulzivní poruchy, takže vím, že není. Ale je to trochu obsese. A občas je trochu fatální, protože dost leze do peněz :D Občas, když jsem hodně ve stresu nebo mě něco rozruší nebo jsem smutná, atd. atd. si kupuju věci. Já vím, spousta lidí si kupuje věci, aby si zvedla náladu, ale u mě to není, že se mi něco líbí, když jdu kolem toho a tak i to koupim, abych si zvedla náladu. Ne. Já mám nutkavý pocit, že si prostě musím něco koupit a nezbavím se ho, dokud si něco nekoupím. Stává se mi to docela často. Prostě musím. Občas to ovládnu, ale většinou ne. Nezáleží na tom, jestli mám na účtu 3 000 nebo 300. A nejhorší na tom je, že jsou to dost často dost kraviny. A vzhledem k tomu, že jsem teď hodně ve stresu, tak mám taky tenhle pocit hodně často. No ten pocit dost reguluje fakt, že nemám čas, nepohybuju se nikde, kde si můžu něco koupit a nebo teda taky fakt, že mám dvě berle, tudíž kupovat věci je dost problém, protože vždycky něco posrážím, tak si to radši odustím :D Ale ne dneska. Včera jsem byla na přijímacích zkouškách a dopadlo to dobře... tak jsem si chtěla koupit něco pěknýho pro radost. Chtěla. Neměla jsem nutkání. A i jsem to dneska udělala, toto:

6:3. V neprospěch společnosti.

4. june 2014 at 22:09 | Angelique. |  diary
Jsem o berlích na 13 dní.
Vlastně už jenom týden, a to necelý, ale to je vedlejší.
Byla jsem totiž na pochodu Praha-Prčice, další den jsem sklouzla ze schodů a když jsem v úterý hrála tenis, nějak mě to chytlo. Bolela mě hrozně noha, chodidlo, vůbec jsem na to nemohla šlápnout, hrozně to bolelo. A tak jsem minulé úterý šla na chirurgii. Ten den mě to trochu přestalo bolet :D ale tak už jsem tam byla, tak jsem si to tam 2 hodiny vyseděla, poslali mě na rentgen a zjistilo se, že s tim nic nemám :D respektive takhle, nemám to zlomené a tak mi to zavázali a mám to šetřit. Šetřit znamená, že jsem vyfásla berle a nesmím na to šlapat plnou silou. Tudíž mám berle. A v rámci mého berlování jsem se rozhodla udělat drobný sociologický průzkum, nebo jak se to zove :D Já a městská hromadná doprava je opravdu velkej deal. Hodně to řeším, když se někomu děje příkoří. Nepochopím, když někdo nepustí sednou 80 letou stařenku o holi. A nechápu, proč nikdo neumí říct s dovolením, atd., atd. Můj průzkum se zaměřil především na metro.
Když člověk kulhá, nikdo ho sednou nepustí.
Když má člověk berle, předpokládalo by se, že se to změní.
Tudíž jsem já, jakožto indisponovaná, okatě nalézala do metra a do jiných dopravních prostředků a zkoumala, kdo mě pustí sednout, jestli někdo. No... a co jsem zjistila? Podle nadpisu jste si mohli domyslet, že asi nic, čím by se měla společnost, nebo tedy alespoň obyvatelé a návštěvníci Prahy, chlubit.