30 vteřin na Mars. Aneb přišla jsem, viděla jsem, přežila jsem a nadšená jsem.

2. july 2014 at 23:35 | Angelique. |  diary
Tenhle článek je duplicitní s tím, co mám na svém druhém blogu. Nejde o kopírování cizího článku, jen o mojí vlastní, osobní a nepřekonatelnou lenost psát tenhle článek znova a jinak, a přesto potřebu mít ho na obou...
* * *
Když jsem se dozvěděla, že se po ani ne roce opět vrátí do Čech kapela Thirty Seconds to Mars (30 Seconds to Mars), byla jsem naprosto nadšená! Měli přijet 30. června. Sledovala jsem stránky, jak je to s lístkama a furt byly, tak jsem zatím sháněla někoho, kdo by šel. Nijak zvlášť, protože jsem nevěděla, jestli na to ty peníze budu mít, takže jsem to odkládala. Možná, že to byla nějaká intuice, protože o několik ne tak moc týdnů později, mi bylo oznámeno, že musím na operaci, že mi musí vytrhnout krční mandle...
Když jsem zjistila, že jediný možný termín na trhání mandlí, který měli v bližší době volný a pro mě možný kvůli zkouškovému, je 26. června, tudíž budu v nemocnici, zatímco Thirty Seconds to Mars budou burácet v Holešovické hale, byla jsem nasraná. Byla jsem víc než to. Hlavně smutná, a obrečela jsem to, protože už to bylo podruhé, co jsem na ně nemohla jít, během jednoho roku... Protože na Rock for People jsem jet nemohla.
Když jsem zjistila, že mám oboustrannej zánět zevního zvukovodu a že musím dostat antibiotika... bylo mi na nic, ale zároveň jsem byla štěstím bez sebe. Protože to znamenalo, že musím odložit mandle... a můžu jít na koncert. Jenomže přišel problém... najdu ještě někoho, kdo se mnou půjde? A jsou vůbec ještě lístky? No... Jak vám asi došlo, lístky byly :D ale ne, nikdo se mnou nešel. Takže ano, šla jsem na rockovej halovej koncert 30 Seconds to Mars sama... A jak to dopadlo? No... žiju... :D A co dál? To se dozvíte v celém článku.



Shodly jsme se s kámoškou, že celej ten jejich Echelon už trochu působí jako sekta :D :D Na čemž jsme se shodly těsně před tím, než jsem měla vyrážet. Sama. Bez nikoho. Na velkej koncert. Uklidňoval mě fakt, že už jsem sama na koncertě byla, na The Offspring před třemi lety, ale to jsem nevěděla, že jdu sama, dokud mi od bráchy těsně před začátkem nepřišla smska, že lístek prodal a jde do hospody, a že mě akorát vyzvedne... :D Teď jsem s tím počítala, věděla jsem to, a tudíž jsem se bála. A nakonec vyšlo najevo, že jsem vůbec, ale vůbec neměla důvod.
Hned ve frontě u vstupu jsem se totiž dala do řeči se dvěma holčinama. Ptala jsem se jich, jestli neví, jak je to se vstupama, jestli je to nějak rozdělený, a ony říkaly, že vůbec netuší. A pak se mě ptaly, jestli jsem tam sama. Tak říkám, že jo no, že doprovod nevyšel. A ony tak jenom: "Ty jo, tak už nejsi, už jsi s náma" což bylo hrozně super od nich a opět se mi jednou potvrdilo to, co se mi potvrzuje vždycky, že lidi na koncertech jsou prostě fajn. Jak kteří a jak kdy, ale vždycky valná většina z nich.


Další věc, kterou jsem si měla uvědomit, než jsem se toho začala bát, mělo být to, že šlo o poměrně mírnější styl hudby než u mého předchozího hudebního zážitku v podobě hardrockovo-punkové skupiny Our Last Night... (= míň opilých punkáčů + víc nadšených fanynek Jareda Leto :D). Zkrátka a dobře, bát se bylo zbytečné.

A co samotný koncert? No nejdřív to všechno začalo tím, že jsme si koupily pivo :D ale to jsem nechtěla říct :D začalo to tím, že jsme došly dolů na plac a našly si vhodné místo za takovými malými holčinami. Kde mě čekalo překvapení. Šla jsem na jednu ze svých milovaných kapel, to samo o sobě bylo skvělé a zážitek, ale nebylo to to jediné, protože přímo před námi, ob jednu řadu vepředu, stál Viktor Holomek. Což je českej zpěvák, kterej byl teď v tom posledním Hlasu, by the way zpíval jednu z písniček 30 Seconds to Mars, no já ho znám už z dřívějška z jeho kapely Segment, která se bohužel před nějakou dobou rozpadla. Kdo ho nezná, nedivím se, spíš bych se divila, kdybyste ho znali, ale já z toho měla zážitek :D Stál tam přede mnou, nějaký holky se s ním i fotily, ale mně to bylo blbý, protože tam byl se svojí holkou a takový divný by to prostě bylo :D Jen jsem si tak užívala ten pocit, že se něco výjimečnýho stalo, protože ho mám ráda a byla to vážně fajn náhoda :D Stejně tak byla moc pěkná náhoda to, že jako předskokani se po hodině čekání dostavili Lake Malawi (nebo jak se to píše)... Náhoda proto, že když jsem naposledy byla na takhle velkém koncertu, jedním z předskokanů byli Charlie Straight... kteří se rozpadli, no jejich zpěvák a jejich bubeník mají novou kapelu.. hádejte jakou? No jo... Lake Malawi... :D No nic, no nic.. opět se ukázalo, jaký jsme skvělí publikum. Všichni netrpělivě čekali na hlavní hvězdy, no Lake Malawi získali u fanoušků 30 Seconds to Mars podporu, kterou si rozhodně zasloužili a zároveň velký potlesk. Nehráli moc dlouho... a ani mě to moc nebralo, no byli fajn :) Kolem osmé odešli a měli přijích 30 Seconds... přesně měli začít v půl deváté. No ve 20:40 tam byli jako na koni :D ale k tomu se ještě dostanu :D

Nejdřív tam byla vtipná věc :D Byl tam kameraman, ve vejšce, na takovym sedátku... no a pár lidí mu začlo mávat, když on začal mávat :D a pak nás začal roztleskávat a asi 5x nás roztleskal, potom začel naznačovat mexickou vlnu a teď celá ta hala postupně začla dělat mexickou vlnu... jooo, to bylo vtipný :D No, každopádně... 30 Seconds to Mars naběhly na podium... a ups... není jich nějak málo? No jo... Shannona Leto totiž zabásli za jízdu v opilosti či co, takže na evropské turné vůbec nedorazil, páč nemůže opustit zemi... :D Why not.. :D bože, poseru se :D Ale nevadí, ona tam ta jeho absence nebyla zas TOLIK znát, ale jako... jako nebylo to úplně ideální a zamrzelo to hlavně no...
Jared tam naběh. A vypadal jak Ježíš :D

[Jo jo, to je přímo z našeho koncertu ze včerejška :D Tumblr je mocný]

Ale vážně, co si nechal narůst ty dlouhé vlasy, fakt vypadá jak Ježíš a ještě v těch hadrech, co měl :D No nic, nebudu to komentovat :D Já ostatně stála dost daleko a pořádně jsem ho viděla jen, když přišel na to dlouhý molo, který bylo postavený v prostředku a vedlo jakoby směrem do hlediště mezi divákama :D Když byl na kraji, tak byl i celkem blízko. Ale bez šance dostat se na podium, protože jsme byli v té druhé sekci.. za zábranami. No nic, předbíhám. I když vlastně ani ne, teď to vezmu trochu hopem, protože vám tu nehodlám vypisovat každou jednu písničku, kterou hráli, protože to už si ani nepamatuju a to jsem tam byla včera, hráli jich hodně :D Každopádně jakmile zhasla světla, celá hala vybouchla... a měla jsem pocit, že ta malá hala, která pojme tak 10 000 lidí (to aspoň tvrdí), dokázala řvát víc nahlas, než jsme řvali na Kabátech na jejich výročí, kde bylo lidí tak 65 000 :D Samozřejmě se show neobešla bez nějakých těch srandiček. Jako třeba to, že kromě komfet vypustili i veliké balóny, které tam potom skákaly celou dobu a odrážely se od publika... a ostatně i od Jareda sem tam :D Ale bylo to fakt svělé :D A já jsem opět nasála tu šílenou atmosféru a málem mě trefilo, že tam fakt jsem, že tam vážně, vážně můžu být :) Hráli moje nejmilovanější. This is War jako jednu mezi prvníma. End of All Days. Hurricane. City of Angels. From Yesterday. The Kill.


A sranda musí bejt. Takže to Jared prokládal samozřejmě i nějakými hláškami :D protože u 30 Seconds to Mars jde kromě hudby taky ještě o velkou zábavu a to jejich koncert rozhodně byl. A já jsem byla nadšená, naprosto totálně nadšená a jako posedlá. Nevím, asi je to vliv té atmosféry, nebo nevím, zkrátka jsem byla jak v rauši :D


No a samozřejmě, že hned po The Kill naservírovali i mojí nejmilovanější, Closer to the Edge. To už ne akusticky, ale normálně. Jako poslední, závěrečnou píseň před "odchodem", po kterém následuje vždycky ještě přídavek. A to byl teprve nářez :D To teda jo, ale bože, byla jsem tak nadšná, že jí dali. Bez tý by asi nemohli odhrát žádnej koncert už :D


A pak přišel samozřejmě šílený řev :D a přídavek, po nějaké chvíli utrpení mezi řvoucím davem, kterej jsem nezvládla psychicky a musela jsem si zacpat uši :D Jared si nás sám natočil, když nás nehal zpívat část Do or Die a já osobně si myslím, že tahle část by mohla být v nějakém z oficiálních videí, nevím, jestli zrovna v klipu, ale rozodně v nějakém záběru z turné, protože to bylo fakt dobrý :D nechci se chvástat, ale když zpívá celá ta hala, je to zkrátka neuvěřitelně úžasné a zní to skvěle, i když jsou tam lidi jako já, kteří pletou slova, i když je umí a neumí zpívat :D Zkrátka to zní výborně. A hudebníci si to dobře uvědomujou. Pro ně to musí být úžasný pocit, když celá hala zpívá píseň, kterou složili. Aspoň si to myslím, mně by to úžasné připadalo. Smířím se s tím, že ve videu Do or Die už je česká vlajka, hádám je to z Rock for People :D ale tohle by sakra taky mohli někdy použít :D No nic, no nic, nebudu to řešit.

Jediné, co mě dokázalo trošilinku rozmrzet... byl fakt, že tahal tolik lidí na podium... ale já neměla šanci se tam dostat. Ale to mi nijak nekazilo náladu, jen mě to trochu mrzelo. Byla jsem totálně zpocená, unavená, bolely mě nohy, nemohla jsem mluvit, vyřvaná, vyčerpaná, vyžahla jsem lahev vody prakticky na ex... no odcházela jsem naprosto nadšená a dost smutná z toho, že to sakra zase tak rychle uteklo. Mohla bych na koncerty chodit pořád. Ne na věci, které neposlouchám vůbec, ale i na kapely, které neposlouchám tolik nebo tak dlouho. Je to jedna z mých oblíbených věcí. A už jsem si díky tomu splnila tolik snů. The Offspring, Red Hot Chili Peppers, Paramore, Our Last Night... a teď konečně Thirty Seconds to Mars... a nikdy na to nezapomenu, nikdy nechci zapomenout, i když už teď ty písně splývají, nepamatuju si, jaké všechny hráli, ale bylo to zkrátka skvělé. Naprosto skvělé. Dokonce i bez Shannona. Ačkoliv to fakt nasere :D Každopádně to se holt nedá nic dělat. Každopádně to byl další z těch nejlepších večerů v mém životě. Chci zpátky a chci znovu. Až znovu přijedou, vězte, že já tam budu. A tentokrát v první řadě!! :D (Dobře... to záleží na tom, kolik ta první řada bude stát :D)

Už se s vámi rozloučím, protože jsem hrozně utahaná, ale chtěla jsem to dopsat.
Možná, že zítra připíšu ještě nějaké postřehy, ale teď jsem ze sebe vychrlila to, co mě napadlo a už trochu usínám.
Kamarádka se mě ptala, jestli mi to za ty peníze stojí, když na tyhle akce chodím tak často.
ANO. Stojí. Stojí mi to za všechny prachy, které jsem za to dala. Nejen tenhle koncert, VŠECHNY koncerty do jednoho, všechny hudební akce, na kterých jsem byla, Majáles, zmiňované koncerty, všechno. Protože hudba je můj život. A za co už má člověk utrácet peníze? Radši dám jednou za čas litr za koncert, než se chodit někam zkalit každej tejden. Chci si to užít, užít si to, dokud můžu. A koncerty jsou pro mě něco výjimečného, úžasného, speciálního a vždycky zkrátka skvělého. Nikdy bych nemohla litovat toho, že jsem za některý z nich dala peníze. Nikdy. Ani tentokrát nelituju a hádám, že když půjde o hudbu a moje oblíbené kapely, nikdy ani litovat nebudu.
Tak šup, Linkin Park, slyšíte mě? :D Ne, dobrý, dělám si srandu :D (tak trochu...:D)

Teď už vážně jdu, dobrou noc a uvidíme se snad zítra.
- Angie.

[Mobilem no, co chcete... :D]

A nějaké fotky ne ode mě na závěr:



A víc je na netu, ukládat to všechno se mi nechtělo :D
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 S c a r s S c a r s | Web | 6. july 2014 at 16:49 | React

Whoaa, tenhle koncert ti hrozně závidím :D 30STM mám radši čím dál víc, ale jejich koncerty mě vždycky nějak minou :D Navíc jsem slyšela, že Jared ne vždycky moc dobře ustojí svůj zpěv na živácích a ta kvalita dost pokulhává, ale sama to nemůžu potvrdit, protože jsem ho živě zpívat neslyšela :D Ale víš co? I kdyby to byla pravda, stejně bych aspoň jednou na jejich koncert chtěla jít! :D

2 S c a r s S c a r s | Web | 6. july 2014 at 16:51 | React

Jop a mimochodem - já jsem na koncerty chodila vždycky sama a jen výjimečně se mnou někdo byl :D teď mi docela dochází, jak je to smutný, ale byla jsem takhle asi na dvaceti koncertech a vždycky jsem si to užila :D asi jsem hold vlk samotář :D

3 Hayley. Hayley. | 9. october 2014 at 11:40 | React

Nechápem, ako som sa tomuto článku vyhla, ale nedá mi to neokomentovať ho. Aj keď 30 Seconds to Mars možno naoko nepočúvam, vždy som milovala Beautiful Lie, Huricanne, Night of the Hunter, Closer to the Edge, a najmä najmä... THE KILL ! Ktorá ma túto úplne zabila. Klip má čo do činenia s Kingovým Žiarením, čo je moja srdcovka, tak trochu, takže aj klip, aj pieseň sú mojou láskou. Tie Jaredove kecy na začiatku... .D To je prípad :D Ten koncert musel byť maximálne super, už len táto pieseň ma dorazila. Ja som na 30SoM chcela ísť počas Topfestu, ktorý je mojím snom už len sám o sebe (pred dvoma rokmi tam boli Iron Maiden), ale nevyšlo to, no. A z brigády tam bola kopa ľudí, ktorý mi o tom ako naschvál rozprávali, ale tak som sa radovala aspoň z ich rozprávania. Hej, Jared je úplný Jesus :D A ten ich znak často prirovnávajú k iluminátom... Ale majú to svojské, no :)
A obdivujem ťa, Angie, za to, že si išla sama na koncert, a nakoniec si si tam aj tak našla spoločnosť :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama