February 2015

Being tomboy in this world.

24. february 2015 at 23:12 | Angelique. |  diary
"Spala jsem dneska hodinu a půl, asi umřu."
"Já si říkala, že vypadáš nějak unaveně."
"No, a taky jsem se nenamalovala, vlasy nemám umytý, vypadám hrozně...!


I didn't even notice. OK, jo, všimla jsem si, protože nejsem zvyklá, že není namalovaná, ale neřešila jsem to. Tak nějak jsem si říkala, že takovouhle věc vždycky řeší jen ten, koho se to týká. Ale možná to není tak úplně pravda. Jenže tyhle věci mě zkrátka tak nějak... míjí. Není to tím, že jsem fanda KStew, nenapodobuju její styl, vytvořil se u mě ale podobný nezávisle na ní. Závisle na jiných věcech. Nebojím se o sobě tvrdit, že jsem zkrátka tak trochu tomboy. Pro ty z vás, kteří by nevěděli, co znamená tomboy, je to ve své podstatě označení pro holku, která se ale ráda oblíká v trochu klučičím stylu. Neznamená to nutně, že musí vypadat jako kluk. Zkrátka se cítí pohodlněji v šatech, které by si asi "normálně" z hlediska společnosti oblíknul spíš kluk. Já to definuju asi tak, že si prostě radši vezmu džíny, než sukni.

I've always thought that I'm gonna spend my life without glasses.

20. february 2015 at 16:49 | Angie. |  diary
I know, I know, I hear you.
Dřív nebo později nastane okamžik, kdy člověk ty brýle zkrátka nasadit musí. Není zbytí. Stařecká vetchozrakost je svině. Ale moje prababička třeba neměla brejle ani v devadesáti, tak jsem trochu doufala, že tohle bude z těch věcí, které podědím. Bohužel... jsem místo toho podědila tátův astigmatismus. Mohlo to dopadnout hůř, mohla jsem bejt tupozraká jako máma. Máme to v rodině už přes generace, potkat mě to mohlo celkem snadno. Vždycky jsem se ale pyšnila tím, jak dobře vidím a že brýle nepotřebuju. No... možná jsem se neměla tak chvástat, protože se mi to vymstilo :D Před nějakým časem jsem začala zjišťovat, že už to s tím mým zrakem není jaký to bejvalo. Je to asi půl roku, možná o něco dýl, když jsem si začala všímat toho, že některý věci už nevidím tak, jako dřív. Nedokázala jsem přečíst věci na tabuli na hodinách italštiny. To byl asi první impulz. Říkala jsem si ale, že je to tím, jak se leskne... no... nebylo. Když jsem si o nějakou dobu později vyzkoušela brýle jedné mojí tety a zjistila, že ty hodiny, co máme v kuchyni, mají dokonce i čísla! Která vím, že tam jsou, ale nepřečtu je z gauče, zkrátka ne :D

Když jsem začala mít rozmazaná i ta na hodinách v obýváku, které jsou blíž, řekla jsem si, že DOST. Že tohle už prostě nejde. Měla jsem trochu pocit, že se mi kazí jen pravé oko, no vidím celkem blbě na obě, na to pravé teda o něco hůř, ale ne zase o tolik, jen o čtvrtku. Nejhorší ale je, že já nevidím tak blbě, že bych viděla nějak špatně... ale rozjíždí se mi ten pohled. Což jsem zjistila, proč. Mám astigmatismus. Nebo jak se tomu nadává. Zkrátka mám cylindr na pravém oku 0,75 a na levém 0,50... Což není zas tak moc, ale z hlediska toho vidění na tabuli ve škole a řízení auta, už to docela dost je... Bez brejlí vidím furt dobře, ale když řídím, mám blbej pocit. A proto jsem šla minulý týden, vlastně přesně před týdnem, poprvé v životě na oční. Objednaná jsem byla už někdy od října, ale dostat se na oční není žádná sranda, aspoň teda v Praze ne. Ta doktorka byla trochu mimoň... vůbec nic mi ani neřekla, prostě mi vyzkoušela čočky, napsala mi papír a vykopla mě, že je tam hodně lidí... až z toho jsem zpětně zjišťovala, kolik mám teda dioptrií. Čtvrt a čtvrt, plus ten cylindr, o kterém jsem mluvila. To teda na dálku, ale vidím líp i na blízko, když si je nasadím, jak je vlastně ta čočka nějak posunutá, bo co, takže když nemáte brýle, můžete vidět trochu zkresleně. Pak už nastala ta horší část. Vybrat si brejle. Měla jsem jasnou představu. Chci plnou obroučku, nerdský, černý...


Hm. No tak černý nejsou. Hned, jak jsem si poprvé nasadila černý, věděla jsem, že je mít nemůžu. Na některých lidech to vypadá dobře, ale já, jak jsem nikdy neměla žádný brejle.. vypadalo to na mě hrozně tvrdě. Nesedlo mi to. Jenomže jsem se s tím nechtěla smířit tak snadno, že nebudu mít černý. Černá se totiž, narozdíl od jiných barev, hodí úplně ke všemu. Ale prostě to nešlo. Chtěla jsem zůstat aspoň u tvaru, kterej jsem si vybrala a tak se moje možnosti značně omezily. S čím jsem nakonec skončila? S krásnejma brejlema, které jsou ale modrohnědočerné... Neplánuju je nosit pořád, jen hlavně na to řízení, do školy a asi do kina, divadla a tak, ale já mám většinu šatníku červenou, tak nevím nevím no :D Ale nějak to neřeším. Hrozně se mi líbí, i když nejsou černý, jsem z nich nadšená. A hlavně, když jsem si je poprvý nasadila, svět se najednou rozzářil. Já vidím, dámy a pánové! Už je mi jedno, že nestrávím život bez brýlí a že se moje oči přeci jen nakonec zkazily... protože zase vidím ostré hrany věcí a přečtu čísla na hodinách v kuchyni. A to je to důležité :D Kdo by chtěl moje brýle vidět, může se kouknout na fotku na instáčgramu<<, ale můj výraz by vám mohl způsobit psychickou újmu, tak na vlastní nebezpečí :D

Chtěla bych vám říct... jestli máte pocit, že se váš zrak zhoršil, neváhejte jen proto, že to znamená, že možná dostanete brýle. Pokud je nechcete, můžete si pořídit čočky, ale oči se vám samy od sebe nedají zase do pořádku. A vidět svět ostře a jasně stojí za to, i když občas stojí za prd. Pokud se vám oči kazí teď, už se vám jen budou kazit dál, jednou na to stejně dojde a pak to může dopadnout hůř, než kdybyste si k očaři došli hned. Brejle jsem sice nechtěla, ale nakonec z nich mám vážně radost a i jsem se na ně těšila. A je to opravdu velký rozdíl, když si je nasadím :D

35 days Harry Potter Challenge - Day 1: Favorite main male character

19. february 2015 at 19:32 | Angelique. |  35 days Harry Potter challenge
Tak je to tady. Trvalo to trochu dýl, než jsem si myslela, že bude. Ne proto, že by byl ten článek nějakej dlouhej, ale proto, že jsem nějak neměla moc náladu. Ne takovou, jako když jsem tu challenge založila. Teď už ale náladu mám a tak píšu. První článek v 35 denní Harry Potter výzvě je celkem jasný, o čem bude. Moje nejoblíbenější hlavní mužská postava. Když si člověk volí nejoblíbenější hlavní mužskou postavu, jde hodně o to, jak se na to díváte. Když já mluvím o hlavní postavě, myslím vážně hlavní hlavní. Takže z mého pohledu ta volba nebyla zase tak těžká, protože když se mluví o hlavní postavě, mluví se o Harry Potterovi. A i přes to, že se mnou možná spousta lidí nebude souhlasit, Harry Potter je mojí nejoblíbenější hlavní mužskou postavou. Opravdu je. Miluju ho. Harry je pro mě tím nejlepší z mužských hlavních postav z okruhu toho, co já počítám mezi hlavní postavy. A více už v celém článku.
* * * * * * * *
Here we go. It took longer than I thought. I didn't have mood very much, but now I do. My first article from the 35 days Harry Potter challenge. The topic is obvious. My favorite main male character. Well, it's all about the point of what you call main character, but in my view, I mean by it like... really main main character. So... in my point of view the decision was quite simple, because when we are talking about main character, we are talking about Harry Potter. And despite the fact you might not agree with me... Harry Potter is my favorite main male character. He really is. I love him. Harry is simply the best from main characters for me. More in the full article.


O dlouho odkládaném setkání, frontě, rumu, cigaretách a o tom, jak jsem se zamilovala.

16. february 2015 at 17:30 | Angelique. |  Angelique. and her musical experiences.
Znáte takový to, když se seznámíte s člověkem přes internet, píšete si roky a pořád odkládáte setkání? Ne proto, že byste se báli, ale proto, že bydlí daleko a příležitostí je málo? Možná neznáte, většina lidí se totiž s lidmi, které potká na internetu, nesetkává. Mám ale kamarádku, která už asi 2 roky chodí s klukem, kterého přes internet poznala a zdá se, že jsou very in love. No, tak přesně na takové dlouho odkládané setkání došlo tento čtvrtek, kdy jsem se potkala s mou draze milovanou Adele. Abych pravdu řekla, už si ani pořádně nepamatuju, jak jsme se seznámily. Známe se už ale hodně dlouho. Tuším to bylo přes nějaký blog. Vždycky u mě šlo o blog, ale už si pořádně nevybavuju, přes který. Od té doby se naše cesty častokrát rozešly, no nikdy jsme nepřestaly být v kontaktu alespoň přes twitter, kde jsme sdílely své nadšení nad různými věcmi. Jako třeba nad Sherlockem a tak. Bylo to takové to přátelství, kdy se pořádně ani neznáte, no přesto víte, že kdybyste se potkali, budete si rozumět. Přesto, když dojde na to, že se máte skutečně setkat, máte strach. Proč? No... u mě zaprvé proto, že jsem trochu psychouš a občas se bojím, že si nebudu mít co říct i s nejlepší kamarádkou, natož s téměř cizím člověkem, kterého znáte akorát přes sociální média. No a zadruhé proto, že se to zkrátka stát může. To, že si rozumíte přes těch pár zpráv přes Twitter nebo Viber neznamená, že si sednete i doopravdy. A tak se mě jednou Adele zeptala, jestli chci lístek na Eda Sheerana, že její kámoška nemůže jít... a já si řekla... proč ne? Aspoň se konečně uvidíme a Eda mám ráda. A tak jsem se rozhodla jít. No měla jsem toho litovat... Kecám, nelituju ani náhodou, ale více už v celém článku.


Andělína a její oblíbené písně 0.4: Seen It All

9. february 2015 at 1:19 | Angelique. |  articles
Hay. mi občas pošle nějakou tu písničku nebo napíše nějaký tip anebo o nějaké napíše na blog... ale nejsou to obyčejné písničky. Jsou to písničky, do kterých se vždycky zamiluju. Před tím, než jsem šla v září do nemocnice, na její doporučení jsem si na jejím blogu pustila písničku od Clayhill - Please Please Please. Tenhle song byl se mnou v nemocnici, všechny ty dny, co jsem tam byla já. Poslouchala jsem ho ráno, přes den, večer... hlavně večer, kdy jsem nemohla usnout a spolunocležníci na pokoji chrápali. Poslouchala jsem tenhle song, koukala z okna a přemýšlela o tom, jak úžasné je mít někoho, jako je Hayley., my love, my darling. Přemýšlela jsem o tom, jak neuvěřitelné je, mít tolik společných témat s člověkem, kterého jste nikdy neviděli a jak úžasné je se takhle s někým spřátelit. Protože tomu opravdu můžu říkat přátelství, Hay. o mně v některých ohledech ví mnohem víc, než lidi, které vidím každý den. A zrovna teď sedím v pokoji a znovu o tom přemýšlím. Nechce se mi spát, mám pocit, že mám lepší věci na práci. Jako poslouchat novou písničku, kterou mi Hay. před dvěma dny poslala a kterou nedokážu ani násilím vypnout, i když už mi tu jede asi hodinu v kuse. Nemůžu přestat. Miluju jí. Tak hrozně moc. Ukradla moje srdce, mojí duši, mojí mysl a moje uši a nedokážu přestat, poslouchám jí furt dokola. Dostala mě až tak, že o ní teď píšu článek sem. Sem, kam jsem napsala zatím jen o třech jiných písničkách, protože nemám tak často náladu psát o hudbě, i přes to, že hudba je můj druhej kyslík. Už znám i slova, zpívám si je s Jakem Buggem a nemůžu přestat. Je to jak závislost. Původně jsem si myslela, že se mi bude líbit akorát klip, protože v něm hraje Michael Socha, ale hned jak zazněly první tóny, věděla jsem, že to je jeden z těch songů, o kterých víte, že je to láska na první poslech. Děkuju Hay., děkuju ti za ní. Rozhodně si od Jakea najdu i nějaké další věci, zamilovala jsem se.
* * * * * * * * *
Hay. sometimes sends me songs. Not ordinary songs. But songs I always fell in love with. Before I went to the hospital in September, she told me about a song by Clayhill, Please Please Please. It helped me to get through those days in hospital, I was listening this song every day over and over again, totally obsessed with that, totally in love with that, thinking about how amazing is to have friend like Hayley, who I've never seen eye to eye, but I can call her real friend. She knows so much things about me, maybe even more things than people who I see every single day. Right now, I am sitting in my room and I don't want to sleep. I feel like I have better things to do. I am listening to this song she sent me two days ago and I just can't stop. Still, over and over again and again. I love it. I love it so so so much, it took my heart, my soul, my mind, my everything, I already know those lyrics, singing with Jake Bugg and I can't stop. It's like an brand new obsession. I first thought that I will just like the clip, because of Michael Socha in it, but you know... first tones sounded and I knew I will love it. As much, that I just have to write about it and share it with you. Thank you Hay., for my new favorite song. I am deffinitely going to search for more songs by this guy.


One Friday night
I took a pill or maybe two
Down at the car park
I saw everyone I knew
And before the night had started
we had planned to crash a party
Just a place that someone knew
a local house belonging to a gangsters crew

And at the door
they shone a light into my face
Have to admitI felt a little out of place
But I made my way inside
past a thousand crazy eyes
Then a friend took me aside said
everyone here has a knife

I've seen it all
I've seen it all now
I swear to god I've seen it all
Nothing shocks me anymore after tonight

Those little doves
had sent my mind and heart a-beating
To say I felt weird
really doesn't need repeating
I could sense the mounting tension
the atmosphere of violence
And then they took a guy out side
and someone stabbed him with a knife

I've seen it all
I've seen it all now
I swear to god I've seen it all
nothing shocks me anymore after tonight

I've seen it all
I've seen it all now
I've seen it all,
I've seen it all now
I swear to god I've seen it all
nothing shocks me anymore after tonight

I've seen the light
but not the kind
I would have liked
Jednu páteční noc,
jsem si vzal pilulku nebo možná dvě
Dole na parkovišti
Jsem potkal lidi, co jsem znal,
A ještě než začala noc
jsme naplánovali, že vtrhneme párty
Prostě místo, které každý znal, místní dům,
patřící gangsterský tlupě

A ve dveřích mě oslepili světlem
Musím přiznat, že jsem si připadal trošku mimo
Ale dostal jsem se dovnitř
přes tisíce bláznivejch očí,
Pak mě přítel vzal stranou
Řekl, že tu má každej nůž

Všechno jsem to viděl,
Všechno jsem to už viděl
Přísahám bohu, že jsem to všechno viděl,
Po téhle noci mě už nic nepřekvapí

Ta extáze mi popletla hlavu
a srdce mi začalo rychle tlouct
Říkat, že jsem se cítil divně,
vážně nemusím opakovat
Rozpoznal jsem narůstající napětí
atmosféru násilí
A potom vzali jednoho kluka ven
a někdo ho bodl

Všechno jsem to viděl,
Všechno jsem to už viděl
Přísahám bohu,
že jsem to všechno viděl, po téhle noci
už mě nic nepřekvapí

Všechno jsem to viděl,
všechno jsem to už viděl
Všechno jsem to viděl
všechno jsem to už viděl
Přísahám bohu,
že jsem to všechno viděl, po téhle noci
už mě nic nepřekvapí

Viděl jsem světlo,
ale ne to,
které bych viděl rád

35 days Harry Potter Challenge || 35 denní 'Harry Potter' Challenge

8. february 2015 at 19:06 | Angelique. |  Challenges

Jako Potterhead a magor jsem se rozhodla začít novou výzvu. Bude rozdělaná společně s tou Doctor Who výzvou, protože poslední dobou nějak na toho Doctora nemám slinu. Zasekla jsem se na dalším tématu a nejsem schopná se odseknout... a dneska jsem se rozhodla, že konečně dokončím koncept této výzvy, kterou už připravuju delší dobu, a to Harry Potter výzvy. Zaměřená myslím asi víc na filmy, než na knížky, no odpovědi na některé otázky nevychází pouze z filmů, ale i z knih, je to tak namixované, jak u které otázky. Taky si myslím, že pro mě tahle výzva bude jednodušší, než ta výzva u Doctora, protože tak nějak... Doctor má 8 sérií a milion dílů, zatímco tohle je 7 knih/8 filmů, takže tam toho zas není tolik o čem se rozhodovat třeba u oblíbeného dílu, jako u Doctora, kdy je těch dílů vážně hodně. No... doufám, že se vám články v téhle kategorii budou líbit. Hádám, že Pottera znáte všichni aspoň trochu a doufám, že se najdou i lidé, kteří ho mají rádi hodně a vyjádří i svoje názory. Témat je 35, protože... jsem jich prostě vymyslela 35 a ne jen 30 a nechtěla jsem se žádného vzdát, tak jsem to nechala na 35. U pár jsem se trochu inspirovala na tumblru, většina je mnou vymyšlená, ale zároveň dost stejná, protože ta témata jsou poměrně zřejmá, když jde o knížky nebo filmy :D No, pokud vás napadá ještě nějaké další téma, nemám problém s tím ho přidat.
* * * * * * * * *
As a Potterhead and maniac, I decided to start new challenge. It will go alongside with the Doctor Who one, but last time I don't have mood for Doctor Who that much, I have mood for Harry Potter more. So I am doing this, but it doesn't matter I gave up that Doctor Who one, I just got stuck on the next topic and I need some time to think about it. I think that write about Harry Potter will be easier for me. And I hope you will like it. It's 35 topics, not just 30, because I was not able to choose just 30, I had to use all I could think of. Well, the first one will be here probably today or yesterday, I am not sure. Here you can see all 35 topics. If you have any other suggestion, I can add another one, don't have problem with that :D

Favorite main male character
Favorite main female character
3. Oblíbená vedlejší mužská postava
Favorite minor male character
4. Oblíbená vedlejší ženská postava
Favorite minor female character
5. Nejoblíbenější postava ze všech
The Most Favorite character of all
6. Nejneoblíbenější postava ze všech
The Least Favorite character of all
7. Oblíbená kniha
Favorite Book
8. Nejméně oblíbená kniha
Least Favorite Book
9. Oblíbený film
Favorite Movie
10. Nejméně oblíbený film
Least Favorite Movie
11. Oblíbený záporák
Favorite Villain
12. Postava, kterou opravdu nesnášíte
A Character you really hate
13. Smrt, která si přejete, aby se nastala
A Death You Wish Didn't Happen
14. Oblíbený pár
Favorite couple
15. Oblíbené OTP
Favorite OTP
16. Oblíbený neromantický vztah
Favorite non-romantic relationship
17. Oblíbený člen rodiny Weasleyových
Favorite member(s) of the Weasley Family
18. Oblíbený kouzelný tvor
Favorite Magical Creature
19. Oblíbený profesor
Favorite Professor
20. Oblíbený předmět
Favorite School Subject
21. Oblíbený Poberta
Favorite Marauder
22. Oblíbená kolej
Favorite House
23. Postava, kterou máte potřebu bránit.
A Character you feel the need to defend.
24. Oblíbené kouzlo
Favorite Spell
25. Nejvtipnější moment
The Funniest Moment
26. Nejemocionálnější moment
The Most Emotional Moment
27. Nejsmutnější moment
The Saddest Scene
28. Scéna, která jste chtěli, aby byla ve filmu, jenomže nebyla.
A scene you really wanted to be in the movies, but wasn't.
29. Oblíbený patron
Favorite Patronus
30. Co si myslíš, že by bylo tvým patronem?
What You Think Your Patronus Would Be?
31. Oblíbená Relikvie smrti.
Favorite Deathly Hallow
32. Oblíbený obchod na Příčné ulici
Favorite Shop in Diagon Alley
33. Oblíbená pozice ve Famfrpálu
Favorite Quidditch Position
34. Oblíbená melodie ze soundracků jednotlivých filmů
Favorite Melody from Each Movie Soundtrack
35. Jak by jsi shrnul/a Harryho Pottera jedním slovem?
How Would you sum up Harry Potter in One Word?

Slušnýho člověka, aby člověk pohledal.

8. february 2015 at 0:04 | Angelique. |  diary
Poslední dobou mám čím dál tím větší pocit, že jsou lidi kreténi.

Jo, já vím, jsem poslední dobou trochu od rány, ale momentálně jsem fakt naštvaná. Proč? Protože jsou lidi zloději. Hnusný zloději, který nemaj kouska cti v těle. A k tomu je jim to ještě úplně jedno, že jsou takoví hamižný parchanti. Řekla jsem si sice, že se nebudu rozčilovat, ale tak nějak mi to pořád neleze z hlavy. Protože už tak mám s penězma momentálně dost problém. Ještě, když se mi stane něco, jako dneska. Stálo mě to dlouhou cestu metrem, kafe a tak půlku filmu, než jsem přestala být nasraná. Teď už jsem přešla do fáze, kdy zlost odešla, znechucení přetrvává a pomalu, ale jistě přechází do stádia, kdy je mi zas jednou špatně z toho, kam ta dnešní společnost spěje. Vím, řeknete mi, že jsem prostě měla smůlu. Ale poslední dobou tak nějak pozoruju, že to možná úplně nebude tou smůlou, ale zkrátka tím, že slušných lidí je mezi námi stále míň a míň.

Když píšu tyhle články, připadám si trochu jakou jeden starej dědek, co bydlel ve městě, kde máme chalupu. Byl to hroznej morous, na všechny se vždycky mračil a každou chvíli na něco nadával. Trochu si tak připadám i teď. Vzpomněla jsem si na něj, když jsem napsala první slovo, no zkrátka cítím, že se z toho potřebuju vypsat a tak se vypisuju. Dneska jsem šla s mámou do kina. Byly jsme na Birdmanovi, na kterého jsem se nehorázně těšila, no to, co se stalo při cestě, mi náladu mírně pokazilo, i když nic tak hrozného to zase nebylo. O Birdmanovi mimochodem rozhodně napíšu vlastní článek, ale asi na to dojde až zítra nebo v pondělí. Co se mi teda stalo, že jsem tak nasraná na své spoluobčany? No.. neokradli mě, nebojte. Ale zkrátka... jsem měla v kapse u kabátku stovku. Zbyla mi tam z nákupu, kdy jsem šla rychle do krámu na sídlišti jen s dvoukilem v kapse a pak jsem na zbytek peněz zapomněla. No... jenže jsem sebou neměla peněženku, tak jsem ji musela nechat v kapse. Což je samozřejmě i moje blbost a já rozhodně neříkám, že si za to nemůžu dost sama, ale zkrátka... jsem vytáhla mobil a stovka mi vypadla. Koukla jsem se akorát na hodiny, řekla jsem, kolik je, mámě a nastoupila na eskalátory v metru. Když jsem strčila mobil zpět do kapsy, zjistila jsem, že stovka je fuč. Musela mi vypadnout, když jsem vyndavala ten telefon. A tak jsem okamžitě nastoupila na schody zpět nahoru, o půl minuty pozdějc jsem byla na tom místě, kde jsem tu stovku musela vytrousit... ale ta už byla pryč. Šla jsem pro jistotu ještě o kus dál, ale ani tam nebyla. A přitom šli celou cestu od bankomatu, kde vybírala máma, až do toho metra, nějací lidi. Přímo za mnou. PŘÍMO ZA MNOU. To znamená, že prostě MUSELI vidět, že jsem tu stovku vytrousila. Není šance, že by to neviděli. Co bych udělala já, kdybych viděla, jak někdo vytrousí peníze? Vzala bych je, zavolala na toho člověka nebo ho doběhla, a vrátila mu je. Co udělal ten člověk, který šel za mnou a viděl, že mi ta stovka vypadla? Nejspíš se rozhlédl kolem, vzal si je a uklidil do kapsy. UDAV SE S NÍ! Zařvala jsem nasraně. Ale bylo mi to k ničemu. Neprohlídla jsem si, jak vypadali ti lidi, co šli za mnou... a i kdybych si je prohlídla, těžko bych k nim šla a udeřila na ně: vraťte mi tu stovku, vy hnusnej hanebnej pancharte.

Jsem zkrátka zklamaná. Naštvaná a zklamaná z toho, že lidi nemají kouska slušnosti. Mě samozřejmě nezruinuje to, že jsem ztratila stovku. Ale zas úplně málo to pro studenta taky neni. Hlavně pro studenta, kterej brzy vyplázne litr za koncert Eda Sheerana, žeee... únor bude krušnej měsíc, achich ouvej :D Ale naštvalo mě, že netrvalo ani minutu a ta stovka byla pryč. Bez jedinýho náznaku toho, že by se snad zeptal, jestli to nevypadlo alespoň toho člověka před ním... i kdyby si nevšimnul, že to spadlo mě, je to přece slušnost, ne? Poslední dobou mám trochu pocit, že se slušnost ztrácí... tak nějak nikdo není slušný, asi i proto, že k němu ostatní nejsou slušní, je to takovej začarovanej kruh. Ale není to dobře. Když nepřijdu se slušností já, tak se jí ani od ostatních nedočkám. Tak proč mají lidé takovej problém s tím, udělat něco, co je správné? Vážně to nechápu.

Drahá stovko, ať už jsi kdekoliv, doufám, že jsi posloužila alespoň dobrému účelu... a nekoupili za tebe Blesk, Aha a cigára, ale třeba Nový prostor. Sice o tom silně pochybuji, ale možné je všechno. Odmítám už vysílat negativní myšlenky a už vlastně ani nejsem naštvaná po té, co jsem se z toho vypsala... ale v ten moment, kdy se to stalo, jsem byla opravdu hodně, hodně nasraná, to si asi dovedete představit :D Loučí se s váma dneska docela v ráži...

Všechno mu to hezky vysvětlíme.

7. february 2015 at 23:00 | Angelique. |  What people don't talk about.
Papež František, kterého já osobně považuju za překvapivě rozumného představitele církve, což je u mě docela pokrok, vzhledem k mému vztahu k církvi, občas prohlásí něco, s čím já naprosto souhlasím. Ale bohužel to tak není u všech lidí. Je známý svým (na papeže) překvapivě benevolentním postojem k homosexuálům, tím, že působí jako velmi skromný člověk. "Nebuďte nikdy smutní, křesťan nemůže být smutný. Nenechte se nikdy ovládnout bezmocí. Naše radost není radostí z vlastnictví mnoha věcí, ale ze setkání s Ježíšem." A tak. Ne, že bych nějak toužila po setkání s Ježíšem, ale dokazuje to tak nějak Františkův charakter. Momentálně je velkým tématem to, jak se vyjádřil k výchově dětí. Po světě z toho zase jednou udělali aféru a nebyla bych to já, abych se k tomu nevyjádřila.


Filmy, které podle Andělíny stojí za to vidět - část 2: Deset filmů podle knih

4. february 2015 at 11:26 | Angelique. |  Angelique. and her movie experiences.

Když jsem přemýšlela o tom, jaké druhy filmů zahrnout do téhle nové kategorie filmů, které podle mě stojí za to vidět, bylo mi hned jasné, že budu muset udělat zvláštní kategorii pro filmy, které byly natočené podle knihy. Podle jedné knihy, notno podotknout. Tudíž do této kategorie nespadají filmy jako Pán prstenů, Harry Potter... no a ostatně ani Hobit, protože to je sice jedna kniha, ale jsou to tři filmy. Na tyhle druhy filmů bude zvláštní kategorie... buď fantazy filmy a nebo filmové série, které stojí za to vidět, záleží na tom, jak si to promyslím a jak moc se to bude prolínat s jinými žánry a kategoriemi, které mám naplánované. Tahle kategorie, adaptace knížek, mi vlastně otevírá možnost vyjádřit se o pár dramatech, která jsem nezahrnula do kategorie dramat, protože tam už jsem jich měla příliš moc a chtěla jsem jen deset :D Stejně tak je těžké vybrat jen deset filmových adaptací knih, které stojí za to. Znám totiž hrozně velké množství filmů, které vznikly podle knížek... je těžké vybrat jen 10. A zároveň je i těžké dojít k tomu desátému a teď zvolit ten poslední. Najenou máte pocit, jakobyste už žádné další neznali a přitom je to naopak... akorát nedokážete vybrat. Můj výběr je tu dost ovlivněný třema věcmi.

1. Jsou tu filmy, které mají pro mě osobně speciální význam a mám je ráda.
2. Johnny Depp a Kristen budou mít vlastní kategorie, tudíž odpadají filmy jako Čokoláda nebo Still Alice.
3. Jde dost i o to, co jsem viděla třeba v poslední době... protože na mnoho skvělých filmů si ve chvíli, kdy píšu tenhle článek, třeba ani nevzpomenu, protože je to dýl, co jsem je viděla. Proto se otvírá možnost, že některé kategorie se tu objeví víckrát.

Zároveň jsou tu i další kategorie a dost často se v nich ty filmy překrývají, takže najdete nějakou adaptaci knihy třeba i v kategorii nějakých jiných filmů. Co se týče žánrů, tak většina z těch filmů, které vám sem přináším dneska, jsou dramata, jak už jsem říkala, ale vybrala jsem i pár trochu pozitivnějších, abych vám zas nedoporučovala jen smutné filmy a nemysleli jste si o mně, že jsem masochista, který na veselé snímky nekouká :D Ale rozhodla jsem se pro kategorii Deset filmových zpracování klasických pohádek. Tak to bude třeba trochu pozitivnější :D A teď už přejdu k věci. Ještě než začnu, chci říct, že tímto nevybírám deset nejlepších adaptací filmů... jen tím vybírám deset filmů, o kterých si myslím, že stojí za to je shlédnout a samozřejmě nemusíte sdílet můj názor na tyto film. Tak tady je Deset filmových adaptací knih, které dle mého názoru stojí za to shlédnout:

Proč je rasistický, když řeknu, že je někdo černoch, když běloch se používá běžně?

4. february 2015 at 1:20 | Angelique. |  articles
Žijeme ve světě, ve kterém se pořád a dokola řeší rasismus, politická korektnost, to, že všichni lidi jsou stejní a na stejné úrovni a že bychom se měli bát si už i jen uprdnout, aby to náhodou nebylo považovaný za rasismus. Řešila jsem teď tak trochu trailer na Fantastickou čtyřku, film má vyjít tenhle rok, je to nová verze toho starýho s Chrisem Evansem a Jessicou Albou. Nové obsazení, myslím i celkově mladší obsazení a - sice miluju Chrise, ale... - myslím si, že i lepší obsazení. Na druhou stranu se na tumblru opět strhla diskuze o tom, jací jsou lidi rasisti. A proč vlastně? Pro ilustraci vám sem dám ten trailer. Mě upřímně příliš nezaujal, ale vzhledem k tomu, že původní filmy mě moc nenadchly, chci dát šanci novému zpracování.


The point is... Jde zkrátka o to, že Johnny Storm je černej. Což je naprosto v pohodě, já to neřeším, ve skutečnosti jsem dost nadšená, protože Michaela B. Jordana mám vážně ráda. To, co mi na tom traileru nesedlo, není fakt, že je Johnny černoch. Ale fakt, že jeho sestra, Sue Storm, není. Nebo naopak, že on není běloch, protože jeho sestra Sue Storm je. Nedokázala jsem si tak odpustit komentář, že by mě zajímalo, jak to teda je. Protože ano, je sice možné, že se černým rodičům narodí bílé dítě, stejně tak se stává, že se bílým rodičům narodí černé dítě, to je prostě genetika (vysvětlujte to pak doma, že se vám narodil černoušek, když je váš manžel běloch, ale popojedem :D). Jde o to, že jsem si dovolila říct, že mi to zkrátka přijde nelogické. A že to tam teda nejspíš asi bude nějak vysvětlené, že Sue je třeba adoptovaná, nebo prostě nějaký geny, že je bílá, protože starej Storm je podle obsazení taky černoch... no a ačkoliv na moje prohlášení přímo nikdo nereagoval, na tumblru se strhnul hroznej hejt na všechny, co si dovolili něco říct.

O Batmanovi, Imperial March, šesti a tři čtvrtě bodech a mandragoře, aneb PragoFFest 2015.

2. february 2015 at 21:54 | Angelique. |  diary
Minulou neděli, když jsem byla s pár kamarády ráno bruslit, domluvili jsme se s kamarádem, nazývejme ho pracovně J., že spolu v sobotu, tudíž předevčírem, půjdeme na letošní ročník PragoFFestu. Psal mi o tom už den předem, no shodli jsme se na tom až po těch bruslích, že teda jdeme. Tehdy jsem si ještě myslela, že udělám pondělní zkoušku z Britské historie (což se nestalo), ale už jsem to nehodlala rušit. Proč? Protože jsem vždycky chtěla na nějakou takovouhle akci zajít, jen dřív jsem neměla s kým na ně jezdit nebo chodit. Od doby, co znám J., už takového člověka mám. Stejně jako mám člověka, se kterým můžu donekonečna řešit miliony seriálů, hlavně týkajících se nějakých hrdinů, Star Wars nebo filmový Marvel. J. je takový můj parťák v tomhle GEEK světě, kterého jsem součástí. Nejen světě Harryho Pottra, ve kterém je se mnou moje nejlepší kamarádka W. do té míry, že jezdíme na letní srazy. A nejen ve světě Sherlocka, ve kterém je se mnou A., nejen ve světě Doctora Who, ve kterém je se mnou Joann a pár dalších lidí, co znám, ale tak nějak... vě všem. On je asi jediný člověk, kterého znám, který by fakt žral takovou spoustu věcí jako já. Respektive znám takové, ale většinu z nich jen z blogů. Dřív jsem zkrátka neznala nikoho, kdo by sám navrhl jít na Festival Fantazie. Dovedu si představit, že většina mých přátel, jako P., nebo A. nebo W. by na tu akci se mnou šly, kdybych jim já řekla, ale samotné by mě do toho nenavezly :D a já bych se do toho sama nejspíš nenavezla. Takže jsem ráda, že mě do toho navezl J. O to víc jsem ráda, že jsem se vysrala na blbej pocit z toho, že se neučím, a radši jsem strávila celý den na Pražském festivalu fantazie 2015.