

Zítra odjíždím na víkend do Jižních Čech. Rodiče už tam pár dní jsou a protože tam jedou i známí, svezu se s nima. Je to místo, kde jsem nebyla několik let, ale na které mám jedny z těch nejhezčích vzpomínek z rodinných dovolených. Lidé pořád mluví o tom, jak milují Londýn, Paříž, Barcelonu... a já samozřejmě taky. Ale ačkoliv nejsem nějaký extrémní případ národně smýšlícího člověka, nebojím se říct, že miluju Prahu a že miluju určitá místa v České republice, jako třeba Jižní Čechy. A vzhledem k tomu, že budu dva dny pryč, rozhodla jsem se, že tuto příležitost využiju k něčemu, co plánuju už docela dlouho. A to dvoudenní "bez internetovou" výzvu. V běžném životě k tomu ale není příliš příležitost, protože internet je pro lidi v dnešní době skoro jako další končetina. Bez něj si skoro ani nedojdeme na záchod... Ano, to trochu přeháním, ale zkrátka se stal důležitou součástí běžného života, i když si člověk třeba jen vyhledává spoje MHD nebo co dávají v kině, stejně se připojí. Pro mě je pak internet každodenní záležitostí, zaprvé kvůli škole, zadruhé kvůli práci, zatřetí kvůli tomu, že vedu blogy, které jsem zvyklá vést nějakým způsobem... a to znamená, že když se zadaří, napíšu alespoň jeden článek za den. Tím tedy teď mluvím o blogu o KStew. Teď, když jedu pryč, rozhodla jsem se, že nejen, že nebudu mít s sebou internet, ale na mobilu si vypnu data, tudíž nebudu mít přístup k internetu.
Proč? Jsem dítě generace, ve které jsou technologie jednou z nejdůležitějších věcí. Jsem dítě, které zažilo začátky Facebooku, Twitteru, Instagramu a dalších sociálních sítí, začátky užívání mobilů, vzniku chytrých telefonů. Pokud někdy budu mít nějaká vnoučata, budu jim vyprávět, jo to za mých mladých let ještě ani Facebook nebyl. Ale jakkoliv jsou technologie pro naši společnost důležité a život zachraňující a tak vůbec, vidím i druhou stranu mince. Protože všechno má druhou stranu mince. Nechci tímhle článkem nějak říkat, že technologie jsou špatné nebo tak něco. Jen tím chci říct, že lidé kvůli internetu často zapomínají jen tak vyjít ven a zhluboka se nadechnout. A vzhledem k tomu, že jedu na místo, které miluju, na kterém jsem trávila dny na procházkách, na kole, na golfu, v přírodě, na houbách, na borůvkách... bez internetu, když jsem byla malá. Chci si to zopakovat i tento víkend. Takže zítra momentem, kdy se probudím, vypínám data, vypínám wifi a odpojuju se od všech sociálních sítí a od všeho, k čemu potřebuji internet a budu si víkend užívat bez něj. Možné je, že to poruším hned ráno, možná večer, možná vůbec. Ale chci to alespoň zkusit. A potom vám o tom možná něco napíšu :D Pokud tedy neselžu hned zítra ráno, což se snad nestane. Je to výzva, protože já to přiznám, jsem na Internetu závislá. Ne, jako na drogách, ale k životu ho zkrátka potřebuju. Dva dny ale nejsou nic. Dva dny bez internetu se dají přežít bez mrknutí oka, pokud nemusíte zrovna psát esej do školy. Ukáže se na tom moje odhodlání a také se na tom ukáže, jak moc závislá na netu vlastně jsem.
Takže já se zatím odpojuji.
A mějte se tu famfárově.
