
Včera jsem se zase jednou dostala do kina na film, který nepatří k zrovna dvakrát propagovaným. Tedy u nás. V Praze ho dávají tuším asi třikrát. A to pouze v menších kinech. Včera večer ho dávali v Bio Oku a příští týden ho dávají dvakrát, jednou snad ve Světozoru a jednou už ani nevím. Proč? Protože tenhle film byl zařazen do té kategorie filmů, o které český divák nebude mít zájem. Protože je to drama, je to psychologické drama a je to drama, které vzniklo nezávislou cestou, je to koprodukční film Kanady a Irska a ještě k tomu je to podle knihy, která u nás sice asi vyšla, ale nepatří k těm nějak víc známým. Tohle všechno dohromady způobilo, že se české distribuční společnosti chovají dle předpokladu a do tohohle filmu nevložili přílišné naděje. Na jednu stranu se nedivím, vzhledem k tomu, že typický filmový divák u nás takovéhle filmy úplně nevyhledává, na druhou stranu mě to ale strašně štve, protože já jsem přesně ten člověk, který tyhle filmy vyhledává a chodí na ně hrozně rád. A podle osazenstva kina včera nejsem ani náhodou jediná. Přijde mi, že nezávislé snímky tohohle typu si stále víc a víc nacházejí cestu právě k mladším lidem, jako jsem já.
Práva k tomuhle filmu ale odkoupila společnost Sony pro distribuci v Americe a i díky tomu si tento film získal pozornost, kterou si zaslouží. Prošel si úspěšně celou Awards Season a teď míří na Oscary s nominací na nejlepší film roku 2015. A přestože se dá předpokládat, že to tenhle film nevyhraje, už i nominace je skutečně úspěch a vyhrát by si to rozhodně zasloužilo. Tenhle film je totiž nálož. A je vážně skvělý. Po všech stránkách. Není to zrovna oddechový film, naopak, je to film, který vám na hruď naloží dost velkou tíhu a přemýšlíte, jestli jste vůbec ještě schopni dýchat, ale je úžasný. Vážně úžasný a já jsem z něj úplně hotová. Minulý týden jsem se dívala na film Anesthesia s Kristen Stewart, který mě taky naproto zničil po emoční stránce, ale proti tomuhle filmu to byl jen slabý odvar. Room je skutečně výjimečný snímek. Pro ty z vás, kteří nechtějí vědět nic z děje jsem tedy alespoň řekla, co si o filmu myslím. Následuje krátké shrnutí, o čem film je. Takže to už je na vás.

Jak byste se asi cítili, kdybyste se narodili mezi čtyři stěny a nikdy jste neviděli svět, který číhá venku? Možná, že naprosto normálně, protože jste nic jiného nikdy nepoznali. Malý Jack nezná nic, než jen malou místnost, které říkají Room, ve které se narodil. Jeho maminka Joy mu však jako malému chlapci vyprávěla příběh o tom, jak venku je vesmír a že je všechno hrozně vzdálené. Jackovi tak připadá jeho život normální, myslí si, že to, co vidí v televizi, není skutečné. Že skuteční jsou jen on, jeho maminka a věci, které jsou v pokoji. Žijí spolu ve vlastním světě a Joy se všemožně snažila, aby mohl prožít v rámci možností normální dětství, přestože k normálnímu má skutečně daleko Když jí bylo 17, byla unesena mužem, kterému s Jackem říkají Starý Nich a uvězněna v jeho zahradním domě 7 dlouhých let. Když Jack oslaví své již 5. narozeniny, na Joy stále více doléhá, že tam nemůžou zůstat na vždycky a že musí vymyslet, jak se z téhle situace dostat. Tohle bych nazvalo takovou krátkou anotací, která vás může uvést do děje filmu. Jak mě ale znáte, nedokážu se držet zpáítky a tak v celém článku najdete víc informací. Někdo z vás by to mohl brát jako spoilery a nemuselo by se vám to líbit, takže vás upozorňuji.