Možná jsem divná, ale miluju zimu.

14. november 2016 at 23:43 | Angelique. |  diary
Znáte takové ty dny, kdy se ráno probudíte, podíváte se ven a vidíte, že napadl sníh a všude je jinovatka a vy jen protočíte oči a povzdechnete si, že už je zas zima a vy venku nejspíš umrznete? Já totiž ne. Lidé, co mě znají, ví, že jsem trochu pošuk. Když se ráno probudím a přes noc napadl sníh, okamžitě to poznám a hned se mi vstává líp. Do pokoje proudí totiž úplně jiné světlo, než když tam sníh není. A vzduch je hned cítit jinak. Mnohem líp. Zima je moje nejoblíbenější roční období. Mám ráda všechna roční období, protože každé z nich má něco do sebe, ale kdybych si měla vybrat to nejoblíbenější, je to rozhodně zima. Včera jsem byla se psem v lese a jak jsem se tak procházala spadaným listím, přemýšlela jsem o tom, jestli to náhodou není pozdim. Když mi ale dnes za nehty zalézal mráz a od úst stoupala pára, když jsem šla ráno do práce, věděla jsem, že ne. Zima zkrátka vede. A ano, čtete správně, miluju, když mi mráz zalézá za nehty. Miluju, když se zhluboka nadechnu a zkrátka cítím, že je mráz a sníh ve vzduchu. V Praze nikdy moc nevydrží sníh, ale když už napadne, je to nádhera. Alespoň u nás, protože bydlíme kousek od lesa. Jinak kolabuje doprava a všichni nadávají. Nikdo nechápe, proč mám pořád tak dobrou náladu, když je zima, ale to zkrátka tak nějak... samo. Stačí trocha mrazivého vzduchu a hned mám lepší náladu. Asi jsem divná, já vím.

Není to ale jen zima jako taková, kvůli které mám ráda zimu. Ano, sněhem pokrytá krajina je nádherná, ale není to jen o tom, že se mi líbí, co mi mráz kreslí na okno nebo že je všude kolem bílo. Je to i tím, že mám zimu spojenou s hezkými vzpomínkami s dětství, se zábavou, kterou jsem si užívala jako dítě. Vzpomínky na všechny ty roky, které jsme jezdili do Itálie na hory lyžovat. Bezpočet koulovaček, spousta času stráveného bruslením na rybníce, hodiny strávené bobováním a sáňkováním. Vzpomínky na zimu jsou z nějakého důvodu jasnější, než ty ostatní. Štve mě, že si nic nepamatuju. Hrozně mě to trápí, zapomínám vzpomínky na běžné dny, můj mozek to třídí jako postradatelná data a já se marně snažím je dostat zpátky do aktivní paměti. Lidský mozek toho musí zpracovávat příliš na to, aby si pamatoval všechno. Občas bych si ale přála mít eidetickou paměť, ačkoliv to musí být i docela peklo, pamatovat si všechno. Nebo mít alespoň mysl jako Sherlock, abych se dokázala skrze svůj palác myšlenek dostat k zapomenutým částem mého života. Ale to jsem trochu odbočila. Vzpomínky na zimu jsou zkrátka jasnější. Možná tak, jako je jasnější den, když se světlo odráží od závějí sněhu.



A kromě lyžování, bruslení, koulování a zkrátka toho nádherného pocitu mrazu a mrazivého vzduchu v plicích mám zimu také spojenou s tím, s čím ji má spojenou asi většina lidí. Ano, cítíte to správně, už to přichází, to slovo, které jsem nechtěla ještě nějakou chvíli vyslovit, ale s příchodem prvního sněhu už se nemůžu udržet. Vánoce. Spousta lidí nemá ráda Vánoce, protože musí kupovat dárky, péct cukroví, pořádat rodinné sešlosti, navštěvovat rodinné sešlosti, které pořádá někdo jiný, jezdit na návštěvy, vařit a poslouchat Vánoční koledy, které pořád vyzvání ve všech obchodech. Já ale i tohle všechno mám zkrátka ráda. Miluju Vánoce a všechno s nimi spojené. Nejspíš proto, že my jsme měli vždycky krásné Vánoce, rodiče si dávali záležet, aby jsme si je užili a to i v dobách mého útlého dětství, kdy jsme na tom nebyli finančně úplně nejlíp. Baví mě péct cukroví, mám ráda Vánoční koledy, dělat výzdobu, zdobit stromek, chodit po návštěvách, kupovat dárky, balit dárky, rozbalovat dárky, miluju kapra se salátem a zkrátka celou tu Vánoční atmosféru. Mám ráda Vánoční výzdobu v obchoďácích, Vánoční trhy, dát si na Staromáku punč nebo svařák. "Jedno staročeské trdlo prosím!" Miluju vůni skořice, zakutat se do světru, dát si šálek čaje a sednout si ven, i když je mínus pět. Zima je moje nejoblíbenější roční období. Nejradši bych ho celé strávila někde venku a proháněla se sněhem. Možná jsem divná, ale je to tak.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Nat Doki Rainer Nat Doki Rainer | Web | 16. november 2016 at 10:42 | React

Ja od prechodu do puberty sneh neznasam a mraz duplom. A odkedy som dostala vodicak ani nevravim. Oskrabavam auto, chodit ako slimak aby ste sa neprizabili a pritom mate nervy, pretoze ste zvyknuty na rychlu chodzu. Zato sa vsak na zasnezenu krajinu rada pozeram z tepla domova a Vianoce milujem presne kvoli tomu co si pisala. Mozno za moju ciastocnu nenavist moze fakt, ze hned ako sa da teplota trochu pod minus ochoriem. Sorry za koment bez diakritiky. Mobil je nevzdelany. Bye bye a predcasnne stastne a vesele.

2 sarushef sarushef | Web | 19. november 2016 at 0:20 | React

Já zimu celkem můžu, podzim ale naopak vůbec.

3 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 19. november 2016 at 17:53 | React

Krásně si vystihla svoje zimní pocity. Je hezké číst, jak máš ráda zimu, jaké krásné vzpomínky máš apod. Mě by naopak vyhovoval sníh, bílo, ale k tomu teplo. Nejsem zrovna zimní tvor, ale letos je to jiné. Možná tím, jak žiji v Praze, ale letos se chci do Vánoc nějak vcítit víc. Možná je to tím, že mám práci u Staromáku. možná je to tím, že budeme v práci nosit vánoční čepičky a delat výzdobu.. Netuším, ale chci si tu zimu letos užít.  Měla bych se učit od tebe. Protože když jdu třeba ven s jedním člověkem, tak nevíme co dělat, protože je právě ta zima :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama