One Friday night I took a pill or maybe two...

20. november 2016 at 18:33 | Angelique. |  Angelique. and her musical experiences.
Stejně jako si většinou všechny koncerty, na které vyrazím, nakonec užiju, tak se mi většinou stává, že tam narazím na někoho, komu mám sto chutí dát ránu. Stalo se už pravidlem, že na koncertech vždycky stojím v bezprostředním okolí nějakého kreténa či skupinky kreténů, na druhou stranu mi to většinou - a ani tentokrát - nezabránilo v tom, abych si koncert užila a nakonec mi ti ožralí Briti začli připadat spíš k smíchu, než že bych je chtěla zabít, takže bylo všechno fajn. Ve středu mi začínala škola v 7:30 a ten den se zdál nekonečný. Celý den jsem ale s nadějí čekala na večer, jelikož jsem měla zamířit do Velkého sálu Lucerny v Praze, kde měl v osm propuknout koncert britského hudebníka jménem Jake Bugg. Možná jste o něm nikdy neslyšeli, možná slyšeli, ale každopádně pokud ne, tak byste to měli hned napravit, protože je zkrátka a dobře úžasný. Stejně jako je úžasná jeho hudba samotná z tepla domova, tak byl úžasný jeho koncert. Ne, ten byl totiž ještě úžasnější!



Mám bohužel trochu talent si na každém koncertě stoupnout vedle nějakého totálního kreténa a když si vedle něj nestoupnu, tak si ten debil stoupne vedle mě, ale s tím už tak nějak zkrátka počítám, když jdu na koncert. Zvlášť, když jdu na koncert sama. Jako třeba dneska. Vstup otvírají už v sedm, ale já jsem se rozhodla, že půjdu až přesně na tu předkapelu, tudíž vyrážím aš tak v osm vyrazím z domova. Jdu totiž sama a nechce se mi, tak si chci zkrátit ten čas samoty. Těším se na The Lumineers, ale o té předkapele jsem v životě neslyšela a navíc už nejsem ten typ člověka, který musí nutně být úplně vepředu, aby dobře viděl. Klidně budu vzadu a užiju si koncert, než abych se někde s někým strkala, jak na koncertě Jakea. Zpět tedy k němu. Měla jsem tam trochu konflikt s Amíky, se kterýma jsem si to pak tedy vyříkala a i jsme si docela pokecali. A potom ještě s partičkou ožralých Britů, které ale bylo lepší prostě začít ignorovat, místo toho, abych se rozčilovala. Skupina Blossoms, která vystoupila před hlavní hvězdou večera, byla fajn. Nebylo to ale nic moc převratného. V poslední době se mi dost často stávalo, že jsem si oblíbila předkapelu víc, než hlavní hvězdu, třeba u Eda Sheerana, což je docela smutné. U Jakea Bugga to ale fakt nehrozilo. Hlavně ve mně ten zpěvák té kapely vyvolával hrozně podivný pocity, byl fakt... divnej. Úplně mi to nesedlo, byli všichni takoví... zvláštní. Měli hrozně zvláštní styl. Byli fajn, ale asi si od nich už nic moc neposlechnu.


Jake přišel, zahrál a zase odešel. Žádná velká show, žádné velké cavyky s tím, žádný přídavek. Nastoupil s akustickou kytarou, zahrál pár písní sám, pak zavolal doprovodnou kapelu, se kterou vypálil množství dalších písní a na závěr ještě loupnul mojí oblíbenou akustickou, Broken a ještě jednu další a tím koncert ukončil. Odešel, okamžitě tam naskočili bedňáci a koncert byl skončenej. Jsem zvyklá, že si lidi vyječí jeden, dva, tři přídavky, ale tentokrát ne. Nepřidával, ale nevadilo to, protože během koncertu zahrál hrozné množství různých písní a všechny byly skvělé. Maximálně jsem si koncert užila, i přesto, že někteří lidé si stěžovali, že to bylo krátké. Mně to krátký nepřišlo. Naopak si myslím, že být ten koncert delší, tak tomu přitíží. Některé Jakeovi písničky nejsou třeba moc dlouhé, on do toho zbytečně nekecá, poděkuje, pozdraví diváky, ale žádný sáhodlouhý hámotiny nepovídá, jak třeba Klus. K tomu to patří a mám ho i za to ráda, ale Jake si na to zkrátka nepotrpí. Jake žije hudbou a je to na něm vidět. A tak v podstatě sekal jednu za druhou bez žádných velkých průtahů a tak stihnul zahrát opravdu velké množství písní. I spoustu, které jsem třeba ani neznala. Neznám od něj samozřejmě všechno, já znám upřímně hlavně ty trochu starší.

Každopádně ale zahrál všechny moje oblíbené, mezi nimi Seen It All, díky které jsem ho přes odkaz od H. vlastně poznala. A to mi ho vlastně posílala skoro jen proto, že v tom klipu hraje Michael Socha :D A jen tak mimochodem je ten zpěvák super, ale hlavní důvod byl Socha. Trochu gól. Hrál Two Fingers, asi nejprofláknutější u nás. Hrál Lightning Bolt, hrál Broken. Hrál i Simple as this, kterou mám hrozně ráda. Zkrátka jsem si to užila, ta hudba se mi líbí, i když tu píseň neznám a to je to, o co jde. Ne o nějaký ožralý Brity, kteří vám řvou do ucha: "Jakie Bugg, Jaaaackie Jaaaackieeee Bugg!!! NA NA NAAA NAAA NA NA NA!" I když to dělali po KAŽDÝ písničce, pokud zrovna nezačal hrát hned, jak dohrál tu předchozí. No zkrátka jsem si to užila. A teď už se jdu navečeřet a psychicky se připravit na to, že musím jet do města na další koncert. Mám Lumíky (jak jím říkám) ráda, ale po tomhle šíleném víkendu bych se nejradši zahrabala do postele a pustila si film. Což nejspíš udělám, až přijdu domů, protože zítra nemusím vstávat. Uvidíme. Zatím se mějte famfárově a pokud mi vyjde čas, tak vám zítra napíšu buď o dnešním koncertu nebo aspoň o páteční návštěvě kina. Nebo třeba o obojím, kdo ví.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama