Speakers' Corner v Hyde Parku je vždycky zajímavý zážitek.

30. july 2017 at 21:31 | Angelique. |  diary
V Hyde Parku v Londýně je jedno místo, kam si člověk přinese stoličku nebo nějaký stupínek, stoupne si na to, aby "nestál na půdě" Spojeného království, a může mluvit naprosto o čemkoliv. S jednou výjimkou, nesmíte si za žádných okolností vzít do huby královnu, to už je porušení zákona, ať už stojíte na bedně nebo na zemi. Alespoň takovéhle kolují o Speakers' Corner mýty. Ve skutečnosti nemá člověk žádnou imunitu před zákonem a je na policii, jestli zhodnotí, že některá vyjádření jsou nebo nejsou protizákoná. Pokud by si tam někdo stoupnul na bednu a začal hailovat, tak by ho zabásli, bedna nebedna, ale obecně platí, že jsou buď tolerantní, nebo ani nejsou přítomni. A tak, když člověk náhodou má to štěstí, že se ocitne na pár dní v Londýně, měl by vyrazit do Hyde Parku nejen proto, že je to obrovský park, který je zkrátka a dobře úžasný, ale zároveň i proto, že z toho může mít silný a zábavný zážitek. I letos jsme tam s Emily zamířily. A i letos to byla sranda, stejně jako i minulý rok, letos možná ještě větší. Jenže letos jsem na okamžik pocítila i něco jiného než pobavení. Byl to strach. Jen na malou chvíli mnou prošel stín strachu z toho, co jsem slyšela, než opět zmizel a znovu odhalil pobavení a dobrou náladu. A čím déle jsme tam byly, tím nepříjemnější mi to bylo. Musela jsem Emily říct, že už chci jít pryč, jestli jí to nevadí. Nevadilo, a tak jsme odešly. Proč? O tom se víc dozvíte v celém článku.



Hlavním tématem, které je probíráno ve Speakers' Corner v Hyde Parku, je aktuálně především náboženství. Možná to tak bylo vždycky, těžko říct, nejspíš ano, ale teď to tak je každopádně. Když jsme tam s Emily dorazily, bylo tam několik skupinek a všechny až na jednu byly o náboženských přesvědčeních. Ta jedna jediná jiná se týkala politického uspořádání společnosti, ekonomiky, a tak podobně. To byla nuda. Upřímně, ti náboženští fanatici jsou většinou zábavnější. Zvlášť pro člověka, který nevěří v boha, sledovat tam, jak se příznivci různích náboženství hádají o tom, který bůh je ten správný, i když jsou všechna náboženství jen variantou toho, co jim předcházelo, a všichni se modlí k tomu samému bohu, který stejně neexistuje. Jenomže muslim nikdy neuzná, že Alláh je ten samý bůh, ke kterému se modlí křesťan a ten nikdy neuzná, že křesťanský bůh je ten samý bůh jako Jahve. A nikdo z nich neuzná, že je přece jedno, jaké má jméno, hlavní je, že je to bůh, který nad námi dlí. Ne, že bych věřila, že nad náma někdo dlí, ale oni všichni ano. Já jsem byla vychována v silně ateistické rodině, takže můj vztah k víře je takový... diskutabilní. Všechna náboženství podle mě vznikla jen proto, aby se lidé tolik nebáli smrti. A taky trochu proto, aby všechno mohli házet na "vůli boží". Já a to v co věřím je ale zase článek na někdy jindy.

Je tenká hranice mezi tím, co je ještě legrace a kdy už se člověku začne chtít zvracet. A právě tahle hranice byla v jeden moment překročena. Sledovat starého zarytého křesťana, jak se hádá s muslimským kazatelem, byla sranda. Upřímně to bylo jak z blbého vtipu, sejde se žid, muslim a křesťan v parku... Vidět černocha odněkud z Afriky, který je křesťan, jak se hádá s partou muslimů, která se kolem něj stáhla, byla taky sranda. To proto, že tam bylo příliš málo lidí, kteří by se smáli černochovi proto, že byl vtipnej a stíral je, ale proto, že si z něj dělali přítomní muslimové srandu. Já šla upřímně do kolen, když na toho černocha začal ten jeden muž mluvit arabsky a on na něj spustil nějak, načež prohlásil: "Japonština je můj druhý rodný jazyk", pokračoval a mrknul na nás dvě bílý dámy bez hidžábů vzadu: "To jsem si teď vymyslel, ale neříkejte mu to". Načež se muslima zeptal, proč, když je bůh na nebi, se modlí k Mekce. Irský křesťan tancující irské tance ověšený jako leprikón, byl taky vtipnej. Někteří ale vtipní nebyli.

Byly jsme s Emily v jednu chvíli obklopeny muslimy a já se necítila dobře. Ne proto, že bych měla předsudky, i když možná trochu taky... ale hlavně proto, jak se chovali a co říkali. Hlavně ten jeden. Ten jeden, který říkal ostatním, že nejsou skuteční muslimové. Nejprve začal, že není dobrý muslim ten kazatel, co se hádal s dědkem křesťanem. Protože: "...kdybys byl správný muslim, nedodržuješ zákony téhle země". Načež se střetnul se známou firmou z Hyde Parku, který se zdál umírněnější z toho, co já jsem slyšela z jejich rozhovoru: "...všichni tady jsme bratři, všichni jsou moji bratři, ty jsi můj bratr a já tě miluju, on je můj bratr, ona má sestra..." V jeden z těch momentů ukázal i na mě. Víte, hodně toho dokážete poznat z pohledu očí a jeho oči mi říkali, že je důkazem, že nemáme soudit všechny podle toho, že se mezi nimi najdou šílenci. Jenomže na to reaguje chlap, kterému jsem měla chuť rozbít hubu i já, klidný a trpělivý člověk, který nepodporuje jakoukoliv formu násilí. Citoval z Koránu. "...neber žida ani křesťana za svého přítele. Pokud tak učiníš, stáváš se jedním z nich a přestáváš být muslimem". A tohle opakoval několikrát. A mně se z něj udělalo špatně. Myslím, že tohohle týpka by měli vést na nějakém seznamu možných lidí ke zradikalizování, protože byl radikální už tam. Měla jsem teda sto chutí mu říct, ať táhne domů, když se mu nelíbí zákony téhle země, ale neřekla jsem nic, protože jsem měla strach a nechtěla jsem se s ním hádat. Řeknu vám ale narovinu, byl to KRETÉÉÉÉÉN. Čímž neříkám, že všichni muslimové jsou kreténi, ten druhý třeba nebyl. Ale tenhle ano. Musí to být i povahou, ale je to tou výchovou v islámské víře, zkrátka je. V Koránu je spousta takových věcí, jako to, co citoval, které vybízí k násilí a k netoleranci. Jsem si jistá, že v Bibli je toho taky dost, ale sakra... žijeme ve 21. století a jsme snad dostatečně civilizovaní na to, abychom tyhle věci neposlouchali.

Afričan prohodil spoustu trefných poznámek, kromě modlení k Mekce... Tahle mi utkvěla...: "Zabíjejí snad hinduisté a budhisté?" Ne. Protože kromě toho, že náboženství nabádají k víře, tak mnohdy nabádají k násilí. Obzvlášť, když se lidé zradikalizují. Už jsem tam nechtěla být, nechtěla jsem to poslouchat, musela jsem pryč. Takových fanatických debilů pohromadě víc, a vznikají teroristické organizace. Nedivím se lidem, že mají obavy z migrace a ze stoupajícího čísla muslimů v jejich zemích... Stála jsem tam půl hodiny a svíral se mi žaludek. Můj táta mi kdysi řekl, že to nebude trvat dlouho a Evropa bude plná arabů. A měl pravdu. Mísení různých kultur nemusí být špatné, ale jen v momentě, kdy všichni souhlasí s mísením. V momentě, kdy migraci nechápou jako dobývání nového území. Jeden muslim se mi podíval do očí a nazval mě mou sestrou, druhý by byl schopný mě praštit, pokud bych si dovolila otevřít pusu. Byl schopný mluvit o křesťanech a židech jako o hmyzu, tak proč by ne. Jenomže kdo vyhraje v boji? Láska nebo násilí? Přála bych si, aby odpovědí byla láska, jenomže není.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement