The kindest person in the world.

16. july 2017 at 23:30 | Angelique. |  diary
Není to tak těžké chovat se k lidem slušně. Není tak těžké být k druhým přívětivý a milý. Vždycky jsem byla taková a nejspíš taková i napořád budu. Pomůžu lidem, když mě o to požádají nebo si myslím, že je to potřeba. Mám to v sobě, jsem hodná. Někdy možná až moc hodná. Když něco takového zjistí určitý typ lidí, umí to začít zneužívat. Jenomže žádný z těch lidí mi nezabrání v tom, abych udělala to, co si myslím, že je správné. A žádný z těch lidí mi nezabrání mít výčitky, když si jednou nekoupím Nový prostor u Václava, protože zrovna spěchám a nemám vybrané žádné peníze. Mám to v povaze, neumím to jinak. Jsem osobnostní typ INFP - Mediator. To znamená v podstatě to, že ze všech těch 16. osobnostních typů jsem já ten největší hippík, který pomůže každému, kdo o to požádá. Bohužel netřídím, zda si to daní lidé zaslouží nebo nezaslouží, protože přece není nikdy špatná chvíle na to udělat něco pro druhé. Pomoct někomu s taškou, s kočárem, podržet dveře, pustit sednout, nebo se třeba i jen zeptat, jestli někdo potřebuje pomoct. Nic z toho mi nečiní žádné příkoří. Nad ničím z toho nijak dlouho nepřemýšlím. Prostě to ze mě vyletí a udělám to. Jsem člověk, který předpokládá, že když ho někdo osloví na ulici, potřebuje pomoct a ne, že je to nějaký zloděj nebo úchyl nebo někdo, kdo ode mě chce vyžebrat peníze. Nejraději bych jim ty peníze dala, ale uvědomuju si, že kdybych dávala každému, kdo si o ně řekne, za chvíli bych sama neměla na oběd. Vidím v lidech to dobré, nebo se o to alespoň pokouším. Občas mě ani nenapadne, že by v nich mohlo být něco špatného. Kromě toho, že jsem totiž hodná, tak jsem taky pěkně naivní. Což je ta horší součást mé osobnosti. Ale já se nechci změnit.

Nedávno, když jsem šla domů z besedy o autismu, opět jsem se tváří v tvář setkala s ignorací lidí. S tím, jak si lidé nevšímají jeden druhého. Jdou slepě dál a ignorují, co je kolem nich. Nejspíš sami sobě vsugerují, že nic neviděli a tak můžou večer usnout. U zábradlí, které odděluje eskalátory do metra u vstupu a výstupu, na úrovni automatů, stál muž, nakloněný na druhou stranu, jak se snaží zaujmout pozornost lidí, kteří právě vystoupili z metra, ze kterého jsem vystoupila i já. Bylo už po půl jedenácté, nevím přesně, kolik bylo hodin, ale bylo pozdě. Všichni lidé, kteří šli přede mnou - a že jich bylo dost - muže naprosto ignorovali. Stál tam, v ruce držel stovku a čekal. Čekal, až se konečně někdo podívá na něj a ne skrz něj. Bylo pozdě večer a byl to černoch jako hora. A stál tam s tou stovkou a sledoval lidi, jak kroutí hlavou a jdou klidně dál. Mou hlavou ani na minutu neproběhla myšlenka na to, že by snad mohl být nějak nebezpečný. Ten člověk potřeboval směnit papírovou stovku za drobné, aby si mohl koupit lístky. Podle přízvuku to byl Američan. A podle přístupu? Dobrý chlap. Jediný jeho zločin, za který ho ostatní přehlíželi, byl ten, že nechtěl jít do metra bez lístku. Ať už se bál revizorů, nebo šlo o jeho přesvědčení, nešel dovnitř bez toho, aby si koupil lístek i přesto, že bylo pozdě. Tehdy mi řekl, že jsem "the kindest person in the world", protože jsem jediná zastavila. Mám odhad na lidi, vím, kdy mě někdo bude sledovat a bude na mě mluvit, aniž bych si to přála... a vycítím i, když někdo jen potřebuje, aby ho někdo vyslechl. Neměla jsem dost drobných za stovku a tak jsem mu dala tu padesátku, co jsem měla, nechala mu jeho stovku a šla na autobus. Protože padesát korun mě nezabije. Udělat něco pro druhýho člověka nikoho z vás nezabije.

Nepíšu to sem, abych se chvástala, jaký jsem dobrý člověk, to vůbec ne. Jen se snažím vyprávět příběh. Příběh o tom, jak je důležité dívat se na lidi a ne skrz ně. Buďte k lidem dobří, i když oni nejsou dobří k vám. Nechovej se k člověku tak, jak nechceš, aby se on choval k tobě. V době, kdy je ve světě tolik zla, je potřeba víc lidí, kteří šíří dobro. Teď budu znít jako strašný hippík a vím to, ale je mi fyzicky špatně z těch hrozných věcí, co se děje ve světě. Upřímně nechápu, proč mají lidé neustále tendenci si ubližovat nebo se dokonce navzájem zabíjet. Nemusíte hned měnit svět. Stačí jen trochu změnit svůj přístup. Udělat jen trošku něčeho dobrého, aby se trochu vyrovnala rovnováha dobra a zla... protože mi přijde, že zlo začíná převažovat. A nemějte předsudky. Nebojte se zastavit u člověka, který žádá o pomoc. Zvlášť, když je kolem vás spousta dalších lidí. Nemůžeme přece dovolit lidstvu, aby se přestalo zajímat o druhé. Budeme všichni jen slepě kráčet jako stádo a jakýkoliv náznak vybočení z řady bude trestán nebo odsuzován? Ne, takovou budoucnost pro lidskou rasu nechci. Dívejte se na lidi a ne skrz ně, protože když se díváte skrz, možná se vyhnete tomu špatnému... ale unikne vám i to krásné.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Melanie Gem Melanie Gem | Web | 19. july 2017 at 14:36 | React

Nie všetci majú takú ohurujúcu dávku empatie. Odkedy som začala robiť v obchode, tak zisťujem tiež ten fakt, že ľuďom slová ako ohľaduplnosť a milota nič nehovoria. Ano, obchod je obchod a tam je predavač vždy podradený ale aj v real life, niekto proste ide, drgne do teba, ani bu, ani mu a ide si ďalej. Hoci, tiež som občas taká keď sa ponáhľam, ale aspoň pardon poviem. Snažím sa k ľuďom správať dobre, hoci sa mi to veľakrát nevypláca a pomôcť keď viem, hlavne čo sa týka kamarátov a blízkych, ale často to končí tak, že im here for everybody and no one is here for me... A čo sa týka cudzincov a predsudkov, vždy to tu bolo, je a aj bude, pretože ľudia sú proste taký a tento svet je zlý. Ľudia ssa radi na veci sťažujú ale aby ich riešili, to už nie.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement