Utrechtské deníky, část třetí.

10. september 2017 at 22:05 | Angelique. |  diary

10. září 2017

Stav mysli: Nedefinovatelný
Homesickness level: 1000
Počet slov řečených v češtině: 50
Počet užitých jazyků za den: 1
Počet srážek s kolem: 0
Počet srážek s volem: 1
Počet prolitých slz: 0
Počet utracených peněz: 0
Počet vlasů: Míň, než posledně


Dneska výjimečně nesedím u Ludwiga, když píšu tenhle zápis. Nebyla jsem tam už několik dní a takhle to potom dopadá. Poslední zápis jsem napsala ve středu, ale co se dá dělat. Nebyl čas, nebyla nálada a nebyla slina. Dnes je neděle a já nemám co dělat. Měla bych číst do školy, abych toho neměla moc v týdnu. A taky bych si měla vyprat. V pračce má ale teď prádlo Slovák a nemám nejmenší tušení, kdy se mu to dopere. Doufám, že tak, abych to tam dnes mohla hodit, jelikož nevím, kdy v týdnu bych to udělala. Možná v úterý ráno.

Jsem zalezlá ve svém pokoji v podstatě celý den a nemám nejmenší vůli někam jít. Asi bych měla, protože když jsem tady, padá na mě splín, ale nechce se mi. Včera jsem chodila celý den po Utrechtu se studentskou organizací, která pořádá různé akce, když se do ní zapíšete. Byla jsem tak mrtvá, že jsem usínala vestoje. Od 11 večer se ještě konala nějaká párty, ale já jsem na ní ani nešla. Jak jsem už mnohokrát ve svém životě na různých blozích psala, tak nejsem zrovna party typ. A už vůbec ne, když není s kým jít pařit. Zítra nám zase začíná další program a dost se těším, protože poznám zase nové lidi. Ráda bych ale už poznala někoho takového, s kým bych si i opravdu rozuměla a mohla s ním jít třeba na drink nebo do kina nebo na kafe nebo si zkrátka jen upřímně pokecat. Největší můj problém je, že si tu připadám hrozně sama. Nemít tu Barču, která studuje v Amstru, byla bych úplně v prdeli.


Ve čtvrtek jsem měla volný den a tak jsem byla na výletě v Amsterdamu. Myslím, že to možná budu dělat častěji, protože zrovna ve čtvrtek mám školu jen ráno a tak se klidně můžu v 11 sebrat a jet někam na výlet. Tenhle čtvrtek ale ne, protože máme nějaké ty školní akce. V Amstru to bylo fajn. Já Amsterdam prostě miluju, je to jedno z mých nejoblíbenějších míst na světě a tak bylo skvělé tam po dlouhé době zase být. Až tam příště pojedu, musím si dojít na pečené kuře k tomu týpkovi na trhu a také musím do muzea Vincenta Van Gogha.

Říkala jsem, že mám krizová rána. Ale popravdě? Dneska jsem úplně mimo celý den. Sežrala jsem tabulku karamelový čokolády a teď je mi z toho blbě. Volala jsem si s rodičema přes skype a nějak mě to sebralo. To proto, že máma začla brečet, já za to nemůžu. Když ona brečí, tak já brečím, a ještě mi pořád ukazovala psa, no a já jsem to prostě nezvládla. Do školy jsem neudělala vůbec nic a vážně doufám, že zítra bude jeden z těch dní, kdy se budu moct schovat v davu. Na oběd si nejspíš dojdu do Ludwiga, takže dost možná napíšu nějaký další blog. Dnešní zápis byl takový o ničem, já vím, omlouvám se. Příště to třeba bude lepší. Jo, a viděla jsem včera úplně poprvé v Nizozemsku - a že už jsem tu byla hodněkrát - jak se někdo vymlátil na kole! :D Ono to vlastně vůbec vtipný nebylo, ale já se strašně smála, hned poté, co jsem zjistila, že tomu člověku nic není. Byla to hrozně vtipná scénka. Naskočil na kolo a hned jel dál, takže si ani nepřipadám špatně, že jsem se mu smála… :D
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement