March 2018

I still think about the past sometimes. I am forever marked.

24. march 2018 at 23:14 | Angie. |  diary
Když jsme byly s mamkou před pár týdny na návštěvě u tety netety, její syn připomněl, že už je to pět let, co jsme maturovali. Tedy, ještě ne úplně, ale výročí se kvapem blíží. Často nemůžu uvěřit, že už je to opravdu tak dlouho od chvíle, co jsme naposledy vkročili na půdu našeho gymnázia jako studenti, zamávali našim bývalým učitelům a vrhli se vstříc budoucnosti, ať už bude jakákoliv. Spousta lidí se rozutekla do ciziny, další spousta zůstala a velká spousta pořád ještě nevyřešila, co se svým životem udělá a to je v pořádku. Myslím, že je opravdu jen málo lidí, kteří když jsou v maturitním ročníku, přesně ví, čím chtějí být po zbytek života. Někdo na to přijde až v momentě, kdy je dávno ze školy pryč a zjistí, že to, co studoval, pro něj nemělo žádný hlubší smysl. Myslím, že takový osud čeká mě. Bude mi 26 až dostuduji magistra, ne-li 27 a upřímně? Nejsem si jistá, jestli je to to, co chci. Zároveň ale netuším, co je to, co chci, kromě toho, že se vrátit do minulosti a spoustu věcí udělat jinak. Jenomže jsem si řekla, že v životě nebudu ničeho litovat. A také jsem si řekla, že nikdy není pozdě na to začít dělat, to, co chci. A třeba na to časem přijdu, jen to možná bude ještě chvíli trvat.

Vzpomněla jsem si na rok 2013. Vzpomněla jsem si na všechny ty strašné věci, co se staly od roku 2011 až do současnosti a přemýšlím o tom, jak je vůbec možné, že jsem si zachovala byť i jen špetku duševního zdraví. Když přemýšlím o roce 2013, nevybavím si jako první to, že v roce 2013 jsem maturovala. Je to tím, že jsem už na vždycky poznamenaná, stejně jako naše a paralelní třída. Někdo víc, někdo míň. Já víc, protože jsem přecitlivělá duše, které nechybělo moc, aby se zhroutila. A já jsem se vlastně vnitřně zhroutila. Byla jsem v příšerném zdravotním stavu, fyzickém i psychickém. Co mi pomohlo byla tehdy kampaň, která kolovala na instagramu, 100 Happy Days. Zkoušela jsem ji 2x, až napodruhé jsem ji dokončila, ale ať to zní jakkoliv lacině, změnilo to můj pohled na život. Myslím, že mě to posilnilo pro chvíle, které teprve měly přijít. A že jich přišlo dost.