April 2018

O tom, jak jsem znovu (málem) doplatila na důvěru v lidi.

19. april 2018 at 2:07 | Angelique. |  diary
Po dlouhé době jsem se rozhodla napsat článek na tenhle blog. Poslední dobou toho mám opravdu hodně a tak se tomu tady moc nevěnuju. Tenhle zážitek byl ale natolik silný, že jsem se o něj zkrátka musela podělit. Stejný článek najdete i na mém fan blogu, na který je odkaz v menu, takže ne, neobšlehla jsem ho. Chtěla bych vám vyprávět o tom, jaký byl, nebyl a mohl nebýt koncert Imagine Dragons, na který jsem měla namířeno tohle pondělí. Spoiler allert, kdo mě sledujete na instagramu tak víte, že jsem se na koncert nakonec dostala, ale nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. To všechno kvůli tomu, že jsem nebyla ochotná se smířit s možností, že bych na jejich koncert nešla. A kvůli této neochotě vzdát se jsem se málem stala jednou z obětí podvodníka, který okradl lidi o dost vysokou finanční částku. Vlastně jsem se jeho obětí stala, jen jsem z toho vyvázla bez finanční újmy, což vůči ostatním není fér, já vím. Co, že se vlastně tedy stalo? Začnu úplně od začátku. Od momentu, kdy jsme se s nejlepší kamarádkou Emily dozvěděly, že Imagine Dragons po letech přijedou zpět do Prahy a my, jakožto Emily - nadšený fanoušek znající většinu textů a já - nadšený fanoušek neznající tolik textů, ale chodící na všechny koncerty, jsme ho prostě nemohly zmeškat. Problém ale nastal v momentě, kdy spustili lístky do prodeje a všechny byly v tahu během několika málo minut. Ani já, ani Emily jsme se nedostaly skrz systém a nepovedlo se nám je koupit, stejně jako mnohým dalším. Nadějí nám ale byl fakt, že se rozhodli uvolnit ještě druhou vlnu lístků o několik měsíců později. Bohužel ani druhý pokus o sehnání lístků nebyl úspěšný a tak jsme se pomalu začaly připravovat na tu možnost, že bychom na koncert nešly.


Já jsem se ale nevzdávala naděje. Znám, jak to chodí a vím, že lidé po několika měsících od koupě lístků zjistí, že vlastně nakonec nemůžou jít a lístky na poslední chvíli prodávají. A tak jsem čekala až na dobu tak dvou týdnů před koncertem a začala jsem se zajímat o to, jak se situace má a nemá. Bohužel jsem zjistila, že se našla spousta lidí, kteří své lístky sice prodávali, ale rozhodli se na tom vydělat nechutné peníze. Za jeden lístek, který původně stál 1700 Kč na stání u podia, si říkali o sumy kolem 5000 a to ještě nebyla ta nejnižší nabídka. Nemají to totiž ošetřené proti překupníkům. Těch lístků si můžete koupit kolik chcete a k tomu ani ne na jméno. Doufám, že už tohle brzy nějak ošetří, protože je nechutné, jaký byznys z toho lidé dělají. Upřímně, kdo tohle dělá, mi přijde jako odporná osoba, protože se přiživuje na zoufalství lidí, kteří jsou ochotní to zaplatit, protože touží třeba roky po tom, že svou oblíbenou kapelu uvidí na vlastní oči. Já jsem na tohle nebyla ochotná přistoupit. Určily jsme si s Emily strop, kolik chceme zaplatit a s tím jsme počítaly. I s možností, že bychom nakonec přeci jen nešly.