August 2018

Jsem málo ženou?

26. august 2018 at 0:49 | Angelique. |  diary
Když jsem byla nedávno na svatbě jedné kamarádky, narazila jsem tam na jednu osobu, kterou už jsem před tím jednou potkala. Ta mi řekla, že mě ani nepoznala a když jsem zavtipkovala, že jsem se učesala, tak mi na to řekla, že "no jo, šaty holt dělají člověka". Musím říct, že v ten moment se mě to docela dotklo. Hlavně proto, že když jsme se potkali poprvé, měla jsem na sobě šaty. Ano, sice jsem se nezvládla namalovat ani jinak načančat, protože jsem letěla rovnou po 8 hodinách v práci, ale měla jsem šaty a nijak hrozně jsem, si myslím, nevypadala. Ocitla jsem se tam ale ve společnosti lidí, konkrétně žen, kterým úplně nerozumím. Na tom ostatně není nic zlého, každý jsme jiný a každý máme jiné priority v životě, každý k životu přistupujeme jinak a tak dále a tak dále. Tehdy jsem ale byla trochu jako ryba na suchu, jelikož všechny přítomné dámy byly ty typy, které hodně dbají na to, jak vypadají, jak vyrazí do společnosti a co mají třicetery šaty a kalhoty v podstatě nevezmou na sebe. Což je okej, když jim to tak vyhovuje, ale bylo to trochu jako nebe a dudy, když jsem tam mezi nimi byla já. Já, která nejraději vyjde ven v kalhotech a mikině, s párem tenisek na nohách a raději by šla v těch teniskách 500 mil, než byla 5 hodin v podpatcích. Před pár lety jsem psala článek na podobné téma. Tehdy jsem psala o tom, jaké to je být tomboy. Můj pohled na věc se od té doby ještě trochu pozměnil.

/Well.. and we did not./

Nepřijde mi, že by se mnou mělo být něco špatně jen proto, že netrávím hodiny zkrášlováním. Před rokem jsem se setkala s ženou, která strávila každé ráno hodinu v koupelně a každé dvě hodiny se přemalovávala. Vstávala dokonce dřív než se její přítel vzbudil, asi aby ji neviděl bez make-upu. Přijde mi ale, že když mi tohle přijde zbytečné, tak je na mě z nějakého důvodu pohlíženo, jako kdybych kvůli tomu byla míň žena. Byly doby, kdy bych musela být navlečená v korzetech a šatech, ale já v té době nežiju. Žijeme v době, kdy si holka může vyrazit v kalhotech a teniskách a nikdo na to nebude pohlížet jako na nějakou vzpouru proti konvencím. Přesto jsou ale lidé, kteří v tom vidí nějaký problém. Doteď si vybavuju, když na té akci, kde jsem se s kritičkou setkala poprvé, začalo pršet. Všechny přítomné se krčily pod jedním deštníkem a já jsem stála na dešti a zkrátka mi bylo fuk, jestli mi zmoknou vlasy. Načež kritička prohlásila něco o tom, že mám takový zvláštní rozcuch a neví, jestli schválně. Na to jsem jí řekla, že je mi to úplně fuk, jak moje vlasy skoro o půlnoci a v dešti vypadají. Trochu jsem si myslela, že jí upadne spodní čelist, když jsem viděla ten její pohled.