Jsem málo ženou?

26. august 2018 at 0:49 | Angelique. |  diary
Když jsem byla nedávno na svatbě jedné kamarádky, narazila jsem tam na jednu osobu, kterou už jsem před tím jednou potkala. Ta mi řekla, že mě ani nepoznala a když jsem zavtipkovala, že jsem se učesala, tak mi na to řekla, že "no jo, šaty holt dělají člověka". Musím říct, že v ten moment se mě to docela dotklo. Hlavně proto, že když jsme se potkali poprvé, měla jsem na sobě šaty. Ano, sice jsem se nezvládla namalovat ani jinak načančat, protože jsem letěla rovnou po 8 hodinách v práci, ale měla jsem šaty a nijak hrozně jsem, si myslím, nevypadala. Ocitla jsem se tam ale ve společnosti lidí, konkrétně žen, kterým úplně nerozumím. Na tom ostatně není nic zlého, každý jsme jiný a každý máme jiné priority v životě, každý k životu přistupujeme jinak a tak dále a tak dále. Tehdy jsem ale byla trochu jako ryba na suchu, jelikož všechny přítomné dámy byly ty typy, které hodně dbají na to, jak vypadají, jak vyrazí do společnosti a co mají třicetery šaty a kalhoty v podstatě nevezmou na sebe. Což je okej, když jim to tak vyhovuje, ale bylo to trochu jako nebe a dudy, když jsem tam mezi nimi byla já. Já, která nejraději vyjde ven v kalhotech a mikině, s párem tenisek na nohách a raději by šla v těch teniskách 500 mil, než byla 5 hodin v podpatcích. Před pár lety jsem psala článek na podobné téma. Tehdy jsem psala o tom, jaké to je být tomboy. Můj pohled na věc se od té doby ještě trochu pozměnil.

/Well.. and we did not./

Nepřijde mi, že by se mnou mělo být něco špatně jen proto, že netrávím hodiny zkrášlováním. Před rokem jsem se setkala s ženou, která strávila každé ráno hodinu v koupelně a každé dvě hodiny se přemalovávala. Vstávala dokonce dřív než se její přítel vzbudil, asi aby ji neviděl bez make-upu. Přijde mi ale, že když mi tohle přijde zbytečné, tak je na mě z nějakého důvodu pohlíženo, jako kdybych kvůli tomu byla míň žena. Byly doby, kdy bych musela být navlečená v korzetech a šatech, ale já v té době nežiju. Žijeme v době, kdy si holka může vyrazit v kalhotech a teniskách a nikdo na to nebude pohlížet jako na nějakou vzpouru proti konvencím. Přesto jsou ale lidé, kteří v tom vidí nějaký problém. Doteď si vybavuju, když na té akci, kde jsem se s kritičkou setkala poprvé, začalo pršet. Všechny přítomné se krčily pod jedním deštníkem a já jsem stála na dešti a zkrátka mi bylo fuk, jestli mi zmoknou vlasy. Načež kritička prohlásila něco o tom, že mám takový zvláštní rozcuch a neví, jestli schválně. Na to jsem jí řekla, že je mi to úplně fuk, jak moje vlasy skoro o půlnoci a v dešti vypadají. Trochu jsem si myslela, že jí upadne spodní čelist, když jsem viděla ten její pohled.


Věci jako make-up pro mě nejsou důležité. Není pro mě důležité kontrolovat každé dvě hodiny, jestli není třeba obnovit si rtěnku nebo přepudrovat nos. Není pro mě důležité, jestli mi vlasy trčí víc napravo než nalevo. Není pro mě důležité, jestli vypadám tak, abych dostatečně reprezentovala svou ženskost. Jsem člověk, který má problémy s psychikou, všichni, kdo mě trochu znáte, víte, že mám obsedantně kompulzivní poruchu, taky víte, že jsem měla deprese a že jsem si prošla dost nepěkným traumatem, když mi bylo 18. Paradoxně všechny tyhle věci mě dovedly k tomu soustředit se na to, co je pro mě důležité. A nejdůležitější pro mě je to, jak se cítím já, sama před sebou, a je mi jedno, jak mě vidí ostatní. Pokud mám den, že si chci vzít šaty, vezmu si šaty. Pokud má den, kdy si chci vzít svojí vytahanou starou mikinu s nápisem "Ha ha ha, I don't think so", tak si ji vezmu. Jeden den můžu mít sukni a cítit se v ní okej, ale další den už mám na hlavě naraženou čepici, natažené džíny a jednu ze svých 30 mikin nebo jedno z tisíce Harry Potteráckých triček. A je to okej, protože já jsem s tím okej, je mi ukradené, že v očích někoho jsem snad málo ženou, když mě tyhle věci nezajímají. Nenosím make-up, protože mám v pohodě pleť i bez toho a mám ráda svoje pihy. Když mám make-up, nejsem to já. Když jsem nafintěná od hlavy až k patě, nejsem to já. Alespoň většinou ne. Klidně jsem protančila svatbu v Bářiných teniskách, protože v těch šílených podpatcích jsem už nemohla vydržet. A bylo mi fuk, že mám tenisky, které se k těm šatům nehodí. Myju si vlasy dvakrát týdně a občas vstanu a jdu rovnou na autobus do práce, protože raději strávím o pět minut déle v posteli. Tančím jako blázen, zpívám jako mrož a zadek mám jak valach, ale jsem to já. Nehlídám se, abych neřekla něco nevhodného, nehlídám se, abych správně reprezentovala. Dělám věci tak, jak je cítím, ne tak, jak bych je cítit měla.

Před pár týdny jsem si všimla, jak se spousta holek nesnáší. Tehdy mi jedna známá řekla, že je spokojená se svojí postavou a s tím, jak vypadá. Zůstala jsem na ní koukat s otevřenou pusou, protože to byla asi první holka, která něco takového kdy v historii lidstva pronesla. Nebo minimálně jediná, kterou znám. Lidé jsou pořád s něčím nespokojení, i když vlastně nemají s čím být nespokojení. A spoustě lidem chybí byť i špetka sebevědomí. Nejvíc miluju, když lidi, kteří v životě neměli žádné problémy s váhou, řeší, jak by měli zhubnout. Ti stejní lidé, třikrát hubenější než já, kteří mi potom řeknou, že přece nejsem tlustá. Pokrytectví nejvyššího kalibru. Není třeba mi lhát, já vím, že jsem. A vím, že taky dost pravděpodobně vždycky budu, protože není tak snadné zhubnout, když máte ASLO 900, problémy se štítnou žlázou a k tomu masivní kostru po tátovi, kvůli které mám šíři ramen jak zápasník. A rozhodně není třeba lhát sama sobě, nikdy. Jak může někdo, jako Emily vypustit z úst něco o tom, že se někdy nevejde do dveří. Kdy přesně mohla mít problém se nevejít do dveří, když s tím zatím nemám problém ani já a to vážím 2x víc než ona, by mě vážně hodně zajímalo. Nejspíš šlo o ty dveře do Říše divů, kterými Alenka prošla až tehdy, když vypila zmenšovací lektvar... Myslím, že i to dost souvisí s tím, jaká je ta holka, která mě několikrát urazila, aniž by si to možná uvědomila. Stylizuje se do této podoby, protože jí to dělá dobře a cítí se lépe. To je v pořádku. Ale přeci to neznamená, že to takhle musí mít každý? Nejsem o nic míň ženou jen proto, že moc nenosím šaty, nemaluju se a nechci mít děti.

Ale holky, proboha, mějte se trochu rády! Zejtra ráno vstaňte, koukněte si do zrcadla a řekněte si, co se vám na vás líbí a nepřemýšlejte o tom, co ne. Jedno kilo sem nebo tam, jedna vráska tam nebo sem. Nikdo není pefektní. A nikdo ani nemůže být perfektní, protože perfektní můžete být až v momentě, kdy sami uznáte, že perfektní jste. Jenomže to člověk sám o sobě nikdy neřekne, protože v momentě, kdy dosáhne jednoho cíle, začne ho trápit něco dalšího. Važte si toho, co máte, protože vždycky může být hůř. První cesta ke zdravé mysli je to, akceptovat samu sebe i se svými chybami. Neříkám, že jsem toho už dosáhla, samozřejmě, že jsou věci, které mě na mě serou, ale snažím se. Snažím se brát věci, které nemůžu změnit, takové, jaké jsou a s těmi, co se změnit dají, se nějak vypořádat. Vždycky je co zhubnout, vždycky je kde přifouknout, vždycky je kde přidat, kde ubrat, co nabarvit, co zamaskovat... Ale zkuste se někdy zastavit, podívat se na sebe a zeptat se sami sebe - stojí mi to za to? Já myslím, že je mnohem lepší pro každého, když má rád sám sebe, místo aby se soustředil na to, jak ho vidí ostatní.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Atheira Atheira | Web | 28. august 2018 at 8:45 | React

Tenhle typ žen jsem kolem sebe měla taky, ale nějak mi to bylo jedno. Já byla mimozemšťan, ony dámičky a stejně jsme našly společnou řeč. Asi to bylo i tím, že jsem si z jejich postoje nic nedělala, byla jsem já a ony tak nějak věděly, že jsem taková, že jiná nebudu a nechci a nějak jsme spolu koexistovaly. Jestli někdy pustily nějakou poznámku, tak jsem ji nikdy ani nebrala nijak osobně. Ony prostě jsou nějaké a já zase jinaká. Na světě jsou lidi jako ony a lidi jako já a taky hromada jiných lidí všech možných preferencí a zájmů. Zas nemůžeš některým ženským brát tu jejich hodinu nebo klidně půlden u zrcadla. Je to jejich svět. Ať si v něm žijí, když jim to tak vyhovuje. Každý máme možnost volby a každý ať si zvolí, jak chce svůj život žít. Dokud to někomu neubližuje, je každého věc, co dělá a není na nikom druhém soudit, jestli je to tak špatně nebo správně.

2 Lucka Lucka | Web | 28. august 2018 at 12:15 | React

Krásný a upřímný článek! Kdysi jsem napsala podobný o sebelásce, protože je to hodně opomíjené. Dneska nás všude bombardují ideály toho, jaká by žena měla být - hubená a prsa nejmíň trojky, k tomu vlasy, co nerozhodí sebevětší vychřice, na nohou podpatky, ze kterých bych měla závrať, šatičky či sukénky a v ruce kabelku obřích rozměrů, ve které ukrývá všechny svoje malovátka. Rozhodně nezapomenout upravovat make-up při každé návštěvě toalety! A nedejbože, když je linka rozmazaná. Trháme si vlastní obočí, abychom pak mohly ještě hustší dokreslit tužkou. Co je tohle vše za logiku?

Já osobně jsem taky nejspokojenější v keckách, ale to neznamená, že se občas necítím dobře i na podpatku a v šatech. Člověk by se měl vážně starat jen o to, co je mu příjemné, v čem se cítí a nechat tyhle hloupé ideály stranou. :-) Ono přeci nejde o to, jestli jsem dokonalá pro svět, chci se líbit sama sobě. A být se sebou spokojená. Z toho vychází vnitřní klid. :-)

3 Hemitson Hemitson | Web | 29. august 2018 at 20:55 | React

Tenhle článek mě naprosto dostal, jelikož jsem sama ten typ, který si taky ráno raději přispí těch pět minut místo toho, abych je strávila malováním a patláním něčeho na obličej. Šatů mám tak 5, preferuju raději kalhoty, tenisky, mikiny... Je mi to pohodlnější a díky bohu, že nežijeme v té době korzetů, jak zmiňuješ! Já bych do ní určitě nezapadla, i kdybych musela.
Občas je sice fajn si vzít šaty a podpatky a cítit se na chvíli jinak, ale na to musí být opravdu nálada. Každý den bych to nezvládla. A nezvládla bych se malovat pro někoho, možná že se některé malují samy pro sebe a pro radost, ale to pochybuji, většina se jen snaží zamaskovat nedokonalosti před ostatními a to se mi nelíbí. Souhlasím, že nikdo nejsme perfektní. Leda tak, až když se sami spokojíme se sebou, pak možná ano.

4 Jeife Jeife | Email | Web | 1. september 2018 at 1:04 | React

Nevhodná společnost :) najdi si lepší ...
Bělícím se, kosmetiku jen vlastní, stylem oblékání jsem taky mimo proud. Vypadnout z podobné společnosti a zbytek neřešit :)

5 Jeife Jeife | Email | Web | 1. september 2018 at 1:05 | React

[4]: nelíčím se * :D

6 arzenal arzenal | Web | 3. september 2018 at 19:19 | React

Moc pěknej článek. S myšlenkou souhlasím. Já jsem asi tak někde mezi... Žiju taky bez makeupu (povětšinou protože ho nemůžu nosit kvůli očím) a pohodlně, ale zároveň jsem ohledně vzhledu hodně nesebevědomá a kdybych na to měla nervy, tak v nějakém ideálním světě bych často taky chtěla být jednou z těch dokonalých dámiček, co vždycky vypadají bezchybně. Ale nejsem, beru to tak. Beru to jenom jako takový sen a jsem spokojená s tím, jaká jsem teď, asi jako ty.

7 Janče Janče | Web | 3. september 2018 at 19:24 | React

Já se taky nemaluju a nenosím šaty... a přesto se cítím jako žena :)

8 Melkora Melkora | Web | 13. september 2018 at 3:34 | React

Nedivte se! Žijeme ve světě, kde žena, cokoliv dělá, jakákoliv je, jakkoliv vnímá sama sebe, bude souzena podle vzhledu.
Tak to prostě je! Ne tím, že by se "holky neměly dost rády". To svět je nemá dost rády takové, jaké jsou.

9 niki-chan niki-chan | Web | 13. september 2018 at 8:16 | React

Možná, že kdyby se lidé začali zajímat víc o to, co mají v sobě než na sobě, bylo by více té opravdové ženskosti a ne jen pozlátka

10 Virginia Baskerville Virginia Baskerville | Web | 13. september 2018 at 8:33 | React

Na otázku nakolik jsem ženou, by nikdo neměl odpovídat pouze vrstvami make-upu, řasenkou a tělem bez chlupů. Protože tohle všechno přece vůbec nedefinuje ženství. To jen definuje společenské konvence a ideální obraz krásy, který je jako slunce - mnoho žen k němu vzhlíží, ale příblížit se mu doopravdy nelze, aniž by si neodnesly obrovské popáleniny v podobě nedělání nic jiného, než přizpůsobování se obrovskému tlaku tuto "dokonalost" zachovat. :)

Já se třeba maluji výjimečně. Prostě proto, že mám svůj obličej ráda takový, jaký je - autentický, jaký mi ho příroda nadělila. Nebylo tomu vždy tak, ale naučila jsem se, že v naší společnosti se ve vztahu ženy k sobě samé vytrácí intimita a laskavost. Spousta z nás by to, co si v hlavě říkáme, své nejlepší přítelkyni neřekla. A co když vám povím, že vy samotné jste tou nejlepší přítelkyní, kterou celý život budete mít? :)

Neodsuzuji zkrášlování, ačkoliv bych to tak nenazývala. Protože krásné ženy jsou samy od sebe. Nepotřebují k tomu přípravky. Jen musí nalézt cestu ke svému ženství. Ještě jsem nepotkala ženu, jejíž cesta by vedla přes odstíny rtěnek, ale pokud nějaká taková je, rozhodně mi to nevadí. Ale kolik z žen ji našlo například díky mateřství? Ale proč čekat, když na tom můžeme pracovat už jako svobodné.

Důležité je cítit se dobře. Cítí-li se někdo dobře ve vrstvě make-upu, ať ho nosí. Já se cítím svobodná bez něj.

11 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. september 2018 at 10:42 | React

Tyhke otázky jako "je dost ženou" jsou naprostý voloviny. Žena je zkrátka plnohodnotná žena, když je fyzicky žena a psychicky vnímá, že to tak má být a nemá být chlap. Jestli už je potom žena, která ráda nosí šaty, žena, která nerada make-up...to je jen otázka vkusu a preferencí úplně stejně, jako žena, která ráda polívky, muž, který rád hnědou, člověk, který rád dredy. Neříká to nic o pohlaví, jen o zájmech. A měla jsem za to, že ty se už podle pohlaví nedělí bez ohledu na veškeré zamilované zpátečnictví zabedněnců.

12 hrachajdice hrachajdice | Web | 13. september 2018 at 13:13 | React

Taky jsem bývala v mládí spíš jak kluk , nejen vizáží a oblečením . Ani létama se to nezměnilo - make up nepoužívám dodnes . Jednou jsem dostala na netu sprda ve skupině o barvách na vlasy , že moje obočí je moc vidět a že se k barvě vlasů nehodí :D , takže jsem hned odešla . Je mi fuk, že nenosim šminky nebo vydrbaný obočí, že není vidět , aby  k nečemu ladilo :D .

13 Melkora Melkora | Web | 13. september 2018 at 19:42 | React

[12]: Nejste a nikdy jste nebyla jako kluk. Maximálně tak jste mohla být jako žena bez make-upu.

14 Baruschka Baruschka | Email | Web | 13. september 2018 at 19:58 | React

Když jsem ještě v batohu nosila kosmetickou taštičku, byl v ní šroubovák a nástavce. A zavírací špendlíky, malé šitíčko, malé kleště a nůžky na nehty.
A změť šroubků, drátků a matiček. :-)

Když mi před pár lety kamarádka řekla, že je konečně s postavou spokojená, zírala jsem taky. Ne proto, že to je neobvyklé, ale proto, že mě do té doby nenapadlo nad tím uvažovat.
Jo, pár kilo navíc jsem měla vždycky.
Ale prostě můj problém, moc žeru. Ale abych pro lepší postavu dělala psí kusy...
A stejně tak pro lepší obličej. Jediné, co na obličeji řeším, jsou brýle.
Mám hodně pórovitou pleť, ale co s tím? Přeci ji nevyměním. A taky mám křivé zuby. No, jinak jsou zdravé, tak je přeci nebudu trhat, ne?
Je mi 42, mám vrásky. Asi to bude věkem, ne? Je mi prostě dvaačtyřicet, to to mám maskovat?
A nepřipadám si míň ženská. A ani mému drahému nepřipadám neženská.
Možná to je o láskyplném polibku, něze, kterou mu věnuju, v péči o děti...

15 M. M. | Email | Web | 13. september 2018 at 23:56 | React

Všechny jsme ženy, je úplně jedno jestli v keckách nebo lodičkách. Já jsem si k tomu světu krášlení se hledala cestu dlouho, začala jsem s tím až prakticky v sedmnácti. Je pravda, že mě to ale nijak zvlášť nebaví, takže většinou si dám jen nějaký korektor, řasenku a neřeším. Občas mě ta krášlící nálada přepadne a pak vytáhnu i ty podpatky nebo rtěnku. Většinou ale spíš ne a jako míň žena si kvůli tomu určitě nepřipadám.

Na základce jsem se kamarádila raději s klukama, protože jsem neměla ráda holčičí skupinky, kde se řešila jen malovátka, ukazování konverzací typu "koukej, co mi napsal" a tak. :D Ale ženy jsme všechny. V keckách, lodičkách, se zájmem ke hrám nebo módě. Jestli to někdo řeší a upozorňuje na to, tak je to jeho problém. Nemůžeme být všechny stejné.

16 MOE MOE | Email | Web | 14. september 2018 at 9:52 | React

Já osobně nesnáším holky, které mají na xichtu paštiku a jsou neustále vyfešákované. Když je pro to příležitost - divadlo, ples, či jiná akce, kde je vhodný dress code, tak to mám ovšem rád.
Ale pro kažodenní užívání ... ježkovyvoči, proč...
Hádám, že u takových žen se to dá většinou popsat jedním slovem. Kompenzace. Jsou o většinou ženy, které nemají co jiného nabídnout.

17 alpos alpos | Email | Web | 14. september 2018 at 14:54 | React

Lidi tě většinou budou vnímat takovou, jaká se sama cítíš být. No a ještě bych řekla že na hlupáky(čky) narazíš všude, tak se nenech rozhodit. Líčím se lehce tak 1x ročně jinak jsem sportovní typ a nebaví mě ztrácet čas. Asi bych si měla koupit novou řasenku, mám ji už několik let a skoro vyschla...každý jsem jiný(á) a o tom to je..hezký den!

18 klavesnicetuka klavesnicetuka | Email | Web | 14. september 2018 at 20:45 | React

vrchol mého namalování je dát si stíny a řasenku a to mi je přes 30, vždycky jsem si myslela že až budu starší proniknu do toho ale nestalo se
a proto vypadá na 20:-)
taky mám nejradši kecky a pohodlné triko ale když je příležitost, ohánknout se umím -divadlo, jednání se zákazníky atd
vidím jak tím moje mamka trpí tím že nejsem po ní že nejsem nikdy na 100% upravená v kostýmu a namalovaná

ráda se ale nejspíš nemám, tlustá si přijdu většinu života a dle manžela, okolí nejsem ale já se tak nevidím, vidím se prostě tlustá a furt mi to vadí a furt si hlídám jídlo, je to otravné

19 Hadrářka Hadrářka | Web | 15. september 2018 at 13:55 | React

Fakt hezký článek... Co mě fascinuje, je ta zoufalá snaha na sobě něco změnit a vylepšit, i když moc dobře vím, že to bude trvat hodinu a vydrží pak sotva tolik.
Jsem přiměřeně líný člověk, takže když si tohle představím, tak si prostě řeknu: "Sorry, ale radši budu spát o hodinu déle, než se moct hodinu tvářit, že jsem "lepší", než doopravdy jsem. Pokud se tomu čančání vůbec "lepší" dá říkat... Preferuju popis "jiná" :D

20 Akrim Akrim | Email | Web | 15. september 2018 at 15:19 | React

Žena a muž sa podľa mňa nestupňuje, tak jak nie je napríklad stolička viac alebo menej stoličkou. A to či napĺňaš niekoho konkrétnu predstavu ideálnej ženy ti môže byť jedno, pokiaľ napĺňaš svoju. Takže na tvojom mieste by som bola v pohode, vidíš z komentárov že ľudia to väčšinou až tak neriešia a veľa báb/žien (podľa mňa tak polovica) sa nijak zvlášť nečančá, lebo nemajú čas alebo sa im to nechce.

A ešte ja osobne som žena a som spokojná s tým, ako vyzerám. Neviem či je to až také  divné ale lepšie sa s tým existuje. Mám dobrú postavu a špatnú pleť, na ktorú tiež nenosím makeup a asi je mi to dosť jedno. Každý máme niečo a najlepšie čo môžeme urobiť je snažiť sa vyvážiť to svojou osobnosťou.

21 mixbox mixbox | Web | 15. september 2018 at 17:55 | React

To já se maluju podle nálady, nosím xxxl pánská trika. nevím proč, ale cítím se v tom velmi pohodlně.....

22 wicaedien wicaedien | Email | Web | 15. september 2018 at 20:24 | React

Plně chápu tvůj názor a to jsem holka z druhé strany, ze strany těch, pro které je makeup smyslem života. Také jsem si prošla depresemi ze svého vzhledu. Od školy jsem byla šikanovaná kvůli vzhledu a makeupem si to tak trochu kompenzuji. Prostě se cítím mnohem lépe když vím, že jsem naprosto dokonalá a nikdo na mě nic nenajde. Každopádně to není omluva pro ty ženy, které svou posedlostí vzhledem ponižují ty, které mají priority jinde.

23 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 15. september 2018 at 21:24 | React

Vypadá to, že problém je v tom, kterými lidmi jsi obklopena-ať už chceš nebo ne, ale vždycky v jejich přítomnosti budeš jako ryba na suchu.
Já se asi potýkám s opačným problémem. Nelíčím se, ale jsem taková "šatičková". Ale líčení jsem nikdy nepovažovala za nutnost, tak to nedělám. Kolem mně jsou zase holky co se oblékají do mikin a tenisek ale narozdíl ode mně se líčí :D
Ale nic si z nich nedělej ani do budoucna, a třeba se poštěstí a obklopíš se ženami jako jsi ty sama a bude třeba líp :) Ale nesnášíme se tak nějak mezi sebou i nadále všude, to je bohužel pravda.

24 Lux Lux | Web | 16. september 2018 at 15:22 | React

Nejsi ničím míň. Nikdo není méněcenný, tím méně kvůli tomu, jak se obléká. Pokud se vyskytně někdo vokolí, kdo tvrdí opak, tak by u mě tedy nepochodil. Protože s tebou souhlasím - miluju dny v horách, na táboře nebo na chatě, kde jsem sama sebou v roztrhaných džínách, vytahané mikině se skvrnami od něčeho, co už prostě nikdy nevyperu. Nemám dobrou pleť, naopak se sklony k akné - v pubertě jsem na to fakt trpěla a zbyly mi i drobné pigmentové flíčky.. Ale přesto se moc nemaluju, pleti to nesvědčí, si myslím.
Takže milujme se a buďme svoje. Takové slečny jsou stejně nejhezčí :)

25 Dívka s inteligentní přezdívkou Dívka s inteligentní přezdívkou | Web | 16. september 2018 at 17:35 | React

Ne. Jak už bylo zmíněno v komentářích nade mnou, není jeden správný způsob bytí ženou (u bití to platí taky, akorát tam není žádný správný způsob).

26 supice supice | Email | Web | 16. september 2018 at 18:29 | React

Překrásný článek <3 Díky za něj:)

27 Torishia Torishia | Web | 16. september 2018 at 22:12 | React

Popravde, nemôžem s tebou inak ako súhlasiť. Osobne na všetkých svadbách na ktorých som sa zúčastnila, som mala vždy nohavice, sako, košeľu a dokonca aj kravatu. Ani na jednej som zatiaľ nebola namaľovaná, ale priznám sa, že mi to nechýbalo. Nemaľujem sa ani na každý deň, lebo si radšej o päť minút dlhšie pospím, ako to zabiť maľovaním sa. Áno, je pravda, že sa mi šminky a podobne páčia, vždy sa mi to páčilo, ale na iných. Mám kamarátku, ktorú som nenamaľovanú videla až po dlhej dobe, ale keď je namaľovaná je krásna, hoci ani nenamaľovaná nie je škaredá a myslím si, že keby som ju prvýkrát videla nenamaľovanú keď sme sa stretli, uvažovala by som o nej aj ako o nemaľovanej krásnej. Nemyslím si, že bolo dievča o ktorom som uvažovala ako škaredej len preto, lebo sa nemaľuje, alebo o tućnej. Áno, mala som spolužiačky s váhou raz takou ako mám ja, ale ani pri jednej som nepredniesla že chcem schudnúť. Skôr som vždy túźila pribrať - ale nech som jedla ako som chcela, dlhé roky sa mi to nedarilo a teraz niekde v kútiku duše chcem schudnúť, lebo som sa vrátila na svoju pôvodnú váhu spred 6-tich rokov, ale ja som si zvykla na tú ktorú som získala vďaka stresu a strachu :D Ale napriek tomu, okej som nespokojná keď si oblečiem obľúbené nohavice a vidím ako mi brucho preteká, ale vždy mi tak napadne, že kurnik, obleč si iné a bude ti to zase desať :D
Nemyslím si, že ženu definujú šminky a šaty, hoci pre źeny medzi sebou to tak platí. Aspoń čiastoćne (ja mám to štastie, že všetky baby čo poznám sa maľujú minimálne). Myslím si, źe je to ako si napísala, len sa treba na seba prestať pozerať tak kriticky. Alebo pozerať sa na seba kriticky, ale ma´t sa stále rada a prispôsobiť sa tým svojim nedostatkom. Ja napríklad neznášam svoje kolená - sú otrasné, a z toho dôvodu nenosím krátke sukne a sukne vôbec a kraťase minimálne - len po dome. Ale postupom času sa to mení. Uvedomujem si jednu vec. Som to ja. Stále to budem ja a to sa nezmení, ći sa mi to páči alebo nie. A keď sa mi to nepáči, to vážne chcem do konca života mať komplexy zo svojich kolien? No ćo, sú otrasné, ale mohlo to byť aj horšie :D
No a ćo som tým chcela povedať.. ja uź ani neviem, nakoniec som stratila niť...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama